Bulla: A přece jest zákon, abych sem
prtcházela prázdna, odtud těžka do Říma
odcházeti musím

Hutten: Proč pak?

Bulla: O smysľu toho musí ~e přemýšleti,
ne příti se.

Hutten: A nenahlížím přece, proč a jak
bychom se k tobě měli uctivě chovati. Snad
to od n'ás žádáš, abychom tebe provázeli se
slavnostním průvodem sem a tam?

BaBa: Právě, jako bully předešlé.

Hutten : Věru ty jsi mocna; jestliže hned
skutkem učiníš, to, co zde kážeš, třeba, že JSI
prázdná a lichá bublina.

Bulla: Já však nejsem prázdna.

Hutten: Vím jen tolik, kolik jsem zvěděl
od tebe, že jsi prázdna.

Bulla: Říkala jsem, že peněz nemám ani
plodu hojného a tak, že jsem prázdna.

Hutteri: Máš něco jiného, čím jsi vyplněna,

kdyžtě z míry naduta jsi?

Bulla: Mám.

Hutten: Co tedy ? Vždyť nesmírně nafouklá jsi.
Bulla: Arciť naplněna jsem náboženstvím,

mocí královskou, vážností a božstvím

Hutten: Myslím, že vznícena jsi pověrou a
lakotou, nadutá osobivostí a ctižádostí, spitá
prázdným slavomamem a ostatně beze vší
poctivosti a řádnosti.

Bulla: Neslyšela jsem nikdy zlolajnějšího
člověka, a myslím, že není druhého, jenž by s
ta
Hutten: Dialogy. 5