Rozmlouvá: Hutren a Zimnice.

I:iutten: Už se klid'! Hned první den jsem
měl tebe vyhoditi" hosta tak obtížného! Což
neslyšíš? Kliď, kliď se ke všem všudy.

Zimnice: Ale jak tvá vlastní dobrotivost tak
starodávný mrav Germánů předpisuje ti, abys
I1;lně alespoň zde ukázal, ke komu se mám
odebrati jako host. Prosím tebe však znovu,
možno-li nevyháněj mne za takového mrazu,
ježto ani nevím, kudy odtud.

Hutten: Především ti pravím: Kliď se! Co
se týče toho, ke komu se máš obrátiti, vidíš
tyto dvéře? Tudy přímo?

Zimnice: Veď mne, prosím; avšak k
něJakému veselému, bohatému a mocnému muži,
jenž má koní, sluhů, dvořanů a .čeledi hodně
mnoho, a neméně oděvu, zahrad a lázní.

Hutten: Povedu tě k jednomu, jenž sám tu
jest hostem a všech těch věd má dostatek a
hojně jich užívá. Pohleď na ta~ ten dům: