í6

v Německu, a on 'obrací své zraky i do Cech,.
aby tam nalezl asyl. Odebéře se k sněmu ve
W orplsu, jemuž věnuje politickou epištolu, a
počíná si tu velmi sebevědomě, pozná však, že
v nadějích se zklamal. Reformaci jest
'podstoupiti mnoho krutých bojů, porozumění pro
její snahy jest nedosti patrné. Ale i se
subtilními vývody učeného Luthera octne se
Hutten ve sporu, arciť k rozluce nedojde. Hutten
vidí, že nejlépe bude, opustí-li Německo.
A jako před třinácti lety hladov -a týrán
děsným neduhem, všemi opuštěn a všemi zrazen,
odebíral se na sever za studiemi do
Greifswaldu, kde očekávala jej ona hrozná událost
s Loetzy, tak nyní sláb, životem zlomen a
chorobou mučen, odchází. na jih; ví, že jest to
jeho poslední cesta. Ke konci r. 1522 přišel
do Basileje, a tu ohromen byl zklamáním:
~rasmus Rotterdamský, jejž nazýval svým
Sokratem, příkře odmítl jeho návštěvu. HGtten
nebyl více humanistou, byl· protestantem a
Erasmus, jenž sice jako učenec výklady
evangelia připravil půdu reformaci, jenž jako.
!J.umanista dotkl se zlořádů v církv:, ale přece
zůstal katolíkem a přijímal čestné dary od
vysokých hodnostářů církevních, nechtěl míti
nic společného s mužem, na kterém lpěla
klatba papežská. Huttcn těžce nesl ránu a
odpověděl Erasmovi' rozho~leným polemickým
spisem, kde vyčítá Erasmovi, že opustil
bojiště za svobodu a pravdu a přešel k pape-