4

sováním a popularisováním arciť hlavně na
poli 'životá náboženského. Humanist"é uvítali
Luthera s radostí a jasotem, propůjčili své
umělé periody jeho věci, doráželi svými pery
na jeho odpůrce, Luther navzájem chválil
jejich učenost a doporučoval ji křesťanům jako
cennou náhradu za nicotnou učenost ješitných
a nevzdělaných romanistů. Ale když od
negativní stránky činnosti Lutherovy přihlédli
později humanisté k positivní, poznali, že věc
jejich není věcí Lutherovou Humanisté, jak
dí Paulsen, byli daleko blíže papeži z rodu
Medici a jeho druhům v Italii a Německu
než mnichu. ve Wittenbercé; chtěli ze směsi
pohanské filosofie a křesťanského dogmatismu
vyloučiti živel křesťanský, kdežto Luther
pohanské filusofii, jež v lůně církve se uhnízdila,
vypověděl boj, na nůž. ldealem humanistů byl
volný člověk, idealem Lutherovým zbožný křc- .
sťan Po tom poznání nastala v táboře
humanistů nechuť a 'odpor k reformaci, a humanisté
jali se brániti, aby byli ztotožňováni s
reformatory. A současně humanismus ztrácel posíci
za posicí; jeho úzký a mdlý exklusivism
uzavírající se v studovny učenců byl přemožen
snad obmezeným, ale odvážným, bezohledným
a lidovým prote5tantismem; jeho utopie o
mocném Imperiu a renaissanci dobyVergiliovy
pozbyly mnoho na svém lesku, když reformace
budovala ideal národní německé svobody;
neurčitý kosmopolitism Erasmův ,neměl té síly