splynul s naším duševním ovzduším a s
naším vědeckým životem.

Mladý ruský učenec Roman J a k o b s on
přinášel si do Čech z domova mnoho
podmínek, aby se stal vůdčím pracovníkem v
dějinách starého českého písemnictví.
Nemluvme ani o těch nejvzácnějších, které skládají
samu podstatu jeho osobnosti: o neúmorné
pracovitosti, provázené jiskrným nadšením,
o nevyčerpatelném daru odkrývati
problémy, nadhazovati hypotésy, navrhovati řešení,
o prudké iniciativnosti rozeného učitele a
šťastného organisátora! Od studií byl
zasvěcen do všech složitých otázek církevního
písemnictví. Jako člen mladého filologického
pokolení zabýval se horlivě novými
metodami jak linguistického, tak literárního
zkoumání, hlavně po stránce formální; měl stejný
smysl pro ideové a tvarové spojitosti s
východním slovanstvím jako s evropským
západem. V Čechách si osvojil rychle všecko,
čeho bylo nezbytně třeba k hlubšímu
proniknutí slovesnosti, nehledíc ani k úplnému
zvládnutí jazyka hovorového i spisovného.
Pronikl k samému tajemství novočeské bás-