duch, rozložený a porušený, byl zcela vyloučen z tragedie
organismu namáhavě a neodvratně hynoucího. Teprve po smrti,
oddělené necelými dvěma lety od světové války a světové revoluce,
uzavírající takto téměř symbolicky velkou kulturní epochu národní
a světovou, byl alespoň zčásti pochopen a oceněn tento pozdní
lyrický genius z doby svého životního podzimu a postaven na roveň
Vrchlickému ml~distvému a mužnému. To, co leží mezi oběma,
zůstane, přes věky a přese všecky změny směrů a mód,
nejvzácnějším statkem českého básnictvi.

13