Od chvíle, kdy svou budoucí ženu pozdravil plesně a nadšeně
nezvyklou v Čechách melodičností "Eklog a písní", stala se erotika
manželská i mimomanželská se svými vítězstvími i prohrami
básníkovi osudem, neboť její odraz nacházíme i v jeho díle
myšlenkovém a její pronikání můžeme sledovati také v jeho výtvorech
nejobjektivnějších; jest to důkaz, že citovost a smyslovost byly
původními zdroji jeho poesie, kdežto koncepce ideové mají u něho
platnost jenom odvozenou.

První dějství snoubenecké a manželské erotiky Vrchlického, jak
je poznáváme z krajně upřímných záznamů a opisů lyrických, jásá
a vznáší se v blaženství, kde cit a smyslnost jsou v rovnováze a
kde požitek lásky splývá s bezpečím domova, proměněného brzy
v dějiště rodiny. Pranic si nekalí manželský hedonik svou "pout
k Eldoradu" pomyšlením, že k požitku tělesnému, k pohodě
občanské, k inspiraci básnické mu nikdy jeho opěvovaná žena
nepřidává společenství myšlenkové a mravní jako spolupracovnice
onoho nadosobního úkolu, který si sám opětovně s důrazem
uvědomuje v slastném zajetí této kvetoucí a zdravé Armidy. Život
se mu mění dočasně v rozkoš a hru, a jeho básnictví se
přizpůsobuje tomuto čistě a výhradně estetickému pojetí.

V lyrice si Jaroslav Vrchlický osvojuje umné a zdobné formy
středověké a renesanční, které po svých pěstitelích nežádají
jenom obratnost, trpělivost a vynalézavost v rýmech, ale i úplné
podHzení prožitku a nálady zřetelům formálním, a nyní, hlavně
v mistrovských "Dojmech a rozmarech", přelévá do těchto virtuosně
vybroušených číší jiskřivé víno opojení přírodního, uměleckého a
především milostného: jsou to zvláště dva útvary, v Čechách dotud
nezdomácnělé, villonská ballada a sestina, jež jeho formové
kouzelnictví svrchovaně podřizuje svému radostnému umělectví a
samoúčelnému' esteticismu. Zároveň však v tvarových pokladech
světového básnictví nalézá slohy, které se sourodě nabízejí jeho
sklonům dumavým a rozjímavým, vzněcovaným otázkami
uměleckými i dějinnými, problémy filosoficko-náboženskými i
společensko-mravními, pokud se obrážejí v jemně zrcadlící ploše jeho
citovosti. Persko-muslimská kultura mu poskytuje ghazel, aby jím
podivuhodně, s patrnými názvuky mystickými vyjádřil zanícení
náboženské, jehož plameny neočekávaně šlehají v žárovišti lásky
a rozkoše. Nejčastěji však sahá reflexe Vrchlického k· sonetu, jenž
zásluhou Kollárovou nabyl u nás domácího' práva, ale jejž nový
jeho mistr vrací jeho původní podobě románské po metrické
i komposiční stránce se značným rozmnožením výrazových
možností; vedle smyslně ohnivé znělky popisné, vedle zkratkových
parafrasí "podobizen básníků" převládají meditativní "sonety
samo
9