ještě v Hali, kde jeho nejdražší četbou jsou oba nejmohutnější
samotáři světového básnictví, Dante a Leopardi, a jest sotva
náhodou, že mladý Vrchlický volí za symbolického nositele svého
růst~ egyptského mnicha a poustevníka.

Ale tu, ještě na půdě vlašské vpadá k Vrchlickému ze vzdáleného
domova hlas, jehož potřeboval, neměl-li se zalknouti v neplodném
dusnu své skepse, svého nihilismu,' svého zoufalství, hlas družnosti
lidské, po němž přímo prahla jeho citová osobnost, trpící tím, že
vlastní schopnost lásky a oddálilí se stále leží ladem a nesmí se
vyžíti.

Vzácná milostná přítelkyně, zralá léty i tělem, srdcem i duchem,
vnesla do osudu Vrchlického teplo, v němž úplně roztála jeho
dotavadní nedůvěra k životu a k sobě samému; pod jejím
blahodárným vlivem počíná mladý, ale již nemálo vzdělaný poeta
myslit a tvořit nadosobně; uvěří ve své schopnosti i ve své
básnické a kulturní poslání; pocítí štěstí z práce a pospolitosti: Není
to obrat jenom citový, nýbrž zároveň myšlenkový, a proto z něho
tryská zároveň dvojí proud lyrický, básnění důvěrně osobního
i poesie reflexivní. Skoro v téže chvíli, když Vrchlický přestává
pochyLovat o sobě, počíná věřit i v humanitu a v zákon
nepřetržitého vývoje a tak se vpíná do řetězce civilisačně humanitní
ideologie, kterou vyznávají i přední duchové našeho národního
obrození, ale jíž nyní dodává doba příznačného zabarvení
přírodovědeckého a dočasně i protikřesťanského. Dělaje tento významný
krok na své vzestupné dráze, nekoná ho mladý umělec český jen
sám za sebe, neboť tehdy se již stáva duchem representačním.
Současně s ním vzdělanost česká-a ne pouze slovesná-se plní
novou smyslovostí a pozemskostí, renesančním kultem života,
helénskou radostí z krásy, tvořivým smyslem pro formu a
vůbec civilisačním optimismem, který přitaká všem kladům
skutečnosti; Vrchlický přestává býti osamělým v ovzduší domácím.
Tato změna myšlenkové orientace měla pro celý národ ještě dosah
další: ve shodě s politickými snahami nejprozíravějších vůdců
znamenala zároveň odněmčení a přimknutí se k světu románskému,
hlavně k Francii, jejímž vyznavačem a tlumočníkem se právě
Vrchlický stává, oblíbiv si jako svého mistra Victora Huga, a brzy
i pleiadu básníků kolem něho, kteří se dělí o jeho obdiv, jeho
.studium, jeho překladatelské úsilí s pěvci italské renesance.
Milostná přítelkyně, která ve Vrchlickém včas uvolnila zadržovaný
proud družné citovosti, přispěla mimoděk i k tomu, že smyslovost
procit1á v mladém básníkovi byla posvěcena skutečnou láskou a
tím nabyla schopnosti tvůrčí a životodárné; v dceři své přítelkyně
nalezl ctitel a pak snoubenec předmět svého milostného toužení.

8