lické i důvěrné, historický ráz starých měst i pohyb moderních zástupů v nich, družný ruch pracujícího dne i očistné mlčení noci pod hvězdami - obrozoval se znovu každým takovým smyslovým dojmem a prožitkem a jsa jedním z prvních impresionistů v českém básnictví, stále si uvědomoval onu souběžnost zevního světa a vnitřního života, z níž plyne poznání, že krajina jest stavem duše a" příroda podobenstvím lidského osudu. Vedle tak bohaté vlohy citové a tak rozvitých schopností smyslových vytvářel z Jaroslava Vrchlického velkého lyrika také mohutný živel melodický, soustř~děný v jeho bytosti a násobený celým jeho vývojem: nesluje nadarmo jedna z nejkrásnějších jeho knih: "Hudba v duši". Ačkoliv byl jedním z největších objevitelů zrakových a obrazových v českém básnictví a ač ve shodě s výtvarným uměním své doby do něho vnesl jak ohnivý kolorit, tak osvobozující moc plného světla, přece v podstatě byl geniem auditivním "a hudebným, jenž se melodickou silou slova a rytmu zmocňoval samého základu světa a s podivuhodným štěstím nacházel zvukovou rovno mocninu pro své citové prožitky, zvláště když na svém uměleckém vrcholu překonal řečnický sklon, dlouho ohrožující čistotu jeho lyriky. Všecky tyto vzácné dary, nastřádané z odkazu předků a z pokladu ra~y, zjemněné snad iJ přísadou cizí krve ě, kterou vůbec ovládal historismus a v níž se básnictví stalo výsadou učeného vzdělanstva: krása se nacházela především v minulosti a básnická inspirace byla hledána v učeném studiu. Avšak právě Jaroslava Vrchlického dovedla jeho přirozená smyslovost a prostá citovost uchrániti před tím, že se nestal pouhým básníkem akademickým, jehož domovem jsou knihovna, museum, obrazárna, a jemuž přes rameno při psaní nahlížejí postavy řeckého bájesloví, tradicí oslavené hlavy z dějin poesie a 6