o návratech renaissance v Čechách a teskně dodával:

"Pronásleduje mne stále myšlenka, že jsme nikdy
ničeho nedostavěli, ze jsme nestvofili jediné velké
koncepce životní,jediného světa ideového" (z listu
Růženě Svohodové zS. května Z90Z).

Z těchto citovjch a kulturních zážitků, jež
prohlouhilasamota v Berlíně i na mofském hfehu v
Misdroyi, kam odjel koncem května, z čethy Novalise
i estetickjch studií romantismu a z ohdivuhodného
shlížení s uměleckjm vnímáním R.
Svohodové,podporovanjm vzácně chápající korespondencí, vzniklo
"faro v Čechách". Bylo určeno jediné RŮŽeně
Svohodové, vnímáno i psáno pro ni, která odhalila
mladičkému adeptu vědy i kritiky s hásnickou gracií,
v nápovědi i polot6nu krásu uměleckého chápáni
života. Čteme-li s pohnutím hezprostředně před
odesláním "fara v Cechách": "Pfikládám list hřečťanu
z hrohu de la Motte Fouqué; svědčí, že myslím na
Vás častokráte", a nacházíme-li téměř po čtyfech
desetiletích tento pozdrav hásnika mezi listy dopisu
neporušen, půsoh! celá skladha ohdohnjm kouzlem
melancholie a stesku.

Umělecky podnětné a lidsky ryzí pfátelství
RŮŽeny Svohodové mělo na povahovj vjvoj
roz
66