a mdlohné mé lístky podohajl se žlutavfm klávesám
starého spinetu uprostřed salonu rokokového
opuštěného těmi, kdož vdechli vůni své osohnosti
pozlacenému náhytku a ryšavému hedváhl. Zlutě úzkostná
sloň kláves za noci dlouhfch a měslčnlch sni o hledfch,
milosrdnfch rukou,jež by se ji dotkly a oživily ji zas.
Dotkněte se, proslm, krásnfma rukama svfma těchto
lístků, doufám, že zazplvajl tesknou a starou haladu
o jaru v Čechách!"

Arne Novák, tehdy jednadvacetiletj, studoval
v Berllně a bydlel v Charlouenhurgu v
Grolmannově třldě: "Bydlím v pokoji, do jehož okna padá
zeleň a kde ráno kohout hudl. Samf konec Berllna,
několik kroků a již pole a venkovské zahradnl
hostince s nápisy "zur neuen Erde". Jest to země
hudoucnosti a proto tolik se třesu zas o naši starou zemi",
svěřuje se RŮŽeně Svohodové v listě z 20. duhna téhož
roku. Nad vyčerpávajlcim studiem uvědomoval si
holestně a žhavě proh/ém malého národa, v rytmu dějin
postihoval národ ni koncepce i kultuml přlnos,
pohádkovou satirou i sarkasmem pronásledoval domáci
malichernosti, s jemnosti hásnlka se vciťoval do pražského
genia loci, s mladistvou něhou a vrozenou vroucnosti
rozváděl lyrické přlrodnl ohrazy, ale nejvlce přemfšlel