daly jí jméno. Malé děti se zatajeným dechem
čítají o ní ve svých čítankách a tvoří si ilusi
zářivou a malebnou a nedočkavě těší se na
chvíli, aby poznaly říčku, jež jako ukolébavka
zvonila do prvních dnů Hradčan, a přišedše
po letech do Prahy jezdí lhostejně tramvajemi
po nových železných i kamenných mostech
přes Vltavu přemítajíce o sociálním bezpráví
mostného a nepomyslí na Brusnici, do níž
napadlo hnijící zlato zvadlého listí, aby ona sama
zapadla do trouchnivějících pergamenových
listů starých kronikářů. Romantičtí básníci, již
cítili se cizinci v dnešní Praze, poněvadž příliš
vroucně milovali Prahu, setkanou ze stříbrných
pavučin mytů a legend, milovali ji však a dali
zazvoniti jejímu skromnému toku ve svých
verších. Co miluje básník než marnou a nicotnou
krásu, s čím cítí více než s kulturou zdušenou
než směla vykvést, s bohy, jimž nedostavěny
chrámy, s oltáři, na nichž nebylo obětováno?

18