černavých jedlí a smrků vztyčených v koutě
temném a opuštěném, a moudře a oddaně
rytmický pohyb korun širokých ořechů
zakončuje píseň onu refrainem slavným a
vážným.

Neboť píseň stromů jest hluboké a
nádherné poema filosofické, o jakém snili dávní
mudrci: žijí v ní nejen forma a duše věcí, ale
i mystická příčina a záhadná souvislost jich,
žije v ní nejen svět tvarů a pohybů, které
dávají obsah životu básníka a malíře, nýbrž i
hluboce ukryté ideje tvorstva, jež hledali myslitelé
za únavných dnů bez dobrotivých večerů a za
rozpálených nocí bez útěšných jiter, žije v ní
i kosmický smysl, jehož konečné poznání
činilo smrt světců středověkých církví hodinou
slavnostní a žádoucí. V hudbě stromů opakuje
se eurytmicky, ve variacích kouzelných a
složitých veliký vůdčí motiv života vůbec, motiv
souvislosti jedince s půdou a domovem,
spří
8