moderního člověka. Současně v básnickém protestu
proti germánské nenávisti německého dějepisce
Mommsena projevil velmi mužnou hrdost národ·
ního smýšlení; básnická kniha "Vybouřené smutky"
postavila ho po boku jiného mohutného Jihočecha,
Otokara Březiny, v čelo mladých básníků, kteří sny
a tužby po vyšších útvarech lidství vyjadřovali sym·
bolem. Třiatřicetiletý Antonín Sova, jenž se zúčastnil
také bouřně reformního projevu "České Moderny"
a věrně zastával sociální, národní i mravní zásady
revolučního pokrokového hnutí, stal se typickým
básnickým mluvčím svého pokolení; to ho ústy
F. X. Šaldy, neunavného kritického vykladače jeho
díla, pozdravilo při jeho 40. narozeninách jako
básnického ducha zvláště drahého a vůdčího.

Vlastní Sovovo úsilí jest však básnické. V obraz
a melodii, ve verš a sloku, ale občas i ve volný
rytmus širokého rozpětí proměňuje své lidské
zkušenosti: dojmy z cest po rušných střediskách
novodobé civilisace v západní Evropě, zážitky milostné
i manželské, do nichž mu osud nakapal jako
Vrchlickému mnoho hořkostí, blížící se stáří a
rozkladnou chorobu, věznící ho po léta v jediném
pokoji. Rychle rozmnožuje básník výrazové možnosti
svého slovesného umění a do každého způsobu
vyjádření vkládá slohové mistrovství. Vedle nálado·
vých obrázků, lyrických dum a rozjímání, písní
a dojmů píše také balady. K povídkám, o něž se
pokoušel se zdarem ode dávna, přistupují romány,
mezi nimi obraz zápasu jihočeského sedláka se
šlechtou o pozemkovou reformu, "Toma Bojar",
a malé arcidílko vyprávěčského mistrovství "Pan·