Básnická kultura Brna nemá ani děl ani osobností,jež
by se mohly měřiti s Leošem Janáčkem; může se
ostatně chlubiti minulostí zcela kratičkou.

Když před 65 léty založeno bylo první české
gymnasium brněnské a když v něm přes zkostnatělost
rakouských byrokratů dobývala svého skrovného místečka
také vzdělanost národní, mohlo se zdáti, že to bude
podmínkou a popudem slovesné tvořivosti mezi mládeží. Tu
podněcoval milovaný učitel Fr. Bartoš, ale jeho důsledná
romantika hledala a doporoučela životní inspirací pro
básnictví výhradně na venkově, kde se zachovalý lid
důvěrně tulí ke kypícím ňadrům přírody a kraje.
Nejlepší z jeho žáků, bystrý kritik Leander Čech, postřehl, že
toto nestačí k vytvoření literatury opravdu živé a v
slavném svém manifestě doporoučel jako žádoucí obsah
pravé moravské literatury zřetel ke skutečnosti celé, tedy
iměstskésjejímiproblémyazápasy.Alealmanach»Zora«,
kde vyšel tento program, byl vydán nikoli náhodou
stranou od Brna, a Leander Čech sám musil a dovedl prožíti
celý osud učitele a buditele v malých městech západní
Moravy.

Bylo třeba celého desítiletí, aby jeho naléhavá slova

53