hledali tvůrčí podněty mimo město a uchylovali se
nejraději mezi lid, kde nad studánkami a proudnými řekami
ani v duši nevyschl melodický prvek. Není jistě ani
náhodou ani pouhým důsledkem časových směrů
kulturních, že se právě v Brně soustředilo několik
významných milovníků, znalců a sběratelů lidové písně, jejichž
musických potřeb nedovedlo město ukojiti, Sušil i
Bartoš, Křížkovský i Janáček; co bylo slovesně skoro jen
zájmem národopisným, osvědčilo se v hudbě tvořivou
a požehnanou inspirací.

Skrývá se v tom mimoděk kus kritického protestu
proti duši města Brna, když největší umělec, v něm po
desetiletí žijící, vložil do svých vrcholných děl živelnou
touhu po tom, co právě Brno tak tvrdošíjně odpíralo jeho
srdci: jednou divoký stesk po pudové bezprostřednosti
prudce vášnivého venkovana a podruhé též vzpomínku
na širokou volnost valných řek - v Brně a přece proti
Brnu vznikly Její pastorkyňa i Káťa Kabanová.