ské víry - tyto poměry byly v Brně a na Moravě vťtbec
mnohem svízelnější než v Praze a potřebovaly ke změně
delší doby i většího napětí.

První pokolení, které se odvážilo bořiti modly
populární a stavěné dlouho mimo všecku diskusi, mťtžeme
označiti jako pokolení obětované, jež se nedožilo
vítězství a namnoze zatrpklo v pocitu, že bylo za dílo
»herostratovské« vyloučeno z národního společenství. Za svůj
vědecký odpor proti legendě velehradské zakusil to
moravský historiograf Beda Dudík, za své námitky proti
pravosti Rukopisťt pronikavý badatel o staročeské
literatuře, poněmčený Moravan, Julius Feifalik a později
horlivý slezský buditel Antonín Vašek; teprve dlouho
po smrti dostalo se jim dostiučinění, ne-li ve všech
závěrech, tedy jistě v kritickém východisku, zkumné
metodě, především pak v plodné skepsi, pro niž je
nemůžeme nenazvati pravými následovníky Dobrovského.

Ale prozatím - a na čas značně dlouhý - zvítězili ve
vědeckém Brně jejich protichťtdci,shovívaví dílem z
přesvědčení, dílem jenom z oportunismu k názorům,
bludům a sebeklamťtm naukového romantismu. Mocné této
skupině, která kolem Matice Moravské a jejího časopisu

32