politiky moravské jim sotva odepře uznání; ale že věda
česká byla již prošla onou palestrou kritičnosti, metody
a srovnávacího postupu, nad níž se skví v zlatých
literách právě jméno Dobrovského, zůstalo beze vlivu nejen
na Ignáta Wurma neb Matěje Procházku, ale i na
Františka Sušila, bez odporu největší osobnost této katolické
reakce moravské. Materiálně poznal učený profesor
bohosloví v Brně beze vší pochyby Dobrovského práce
mluvnické i kritické, avšak jejich duch naň nesestoupil,
jak ukazuje jeho jazykové novotaření neb jeho
stanovisko prosodické; tam pak, kde se zakládá jeho nesporná
velikost, ve sbírání, vydávání a výkladu lidových písní,
jest zcela dědicem názorů a lásek romantických.

Bylo třeba myšlenkového i mravního úsilí dvou
vědeckých generací, aby se duchovědy na Moravě vrátily
na cesty Dobrovského; bylo třeba, aby byla opět
nastolena metoda srovnávací na místě lokální krátkozrakosti,
osamocující zjevy domácí, a aby plytké, většinou jen
dohadové slovanství ustoupilo naukové orientaci západní;
bylo konečně třeba, aby se odborná kritika konala bez
ohledu k oblíbeným, ano, zbožňovaným fikcím, jež se
staly postupem času předmětem vlastenecké i
nábožen
31