tiniáni starobrněnští: prudký filosof se socialistickými
tuchami a proticírkevními sklony, František Matouš
Klácel; zamlklý biolog v cele klášterní, Řehoř Mendel,
nadobro zbavený radosti ze soustavného
experimentování a ze štěstí vědecké resonance; pudový melodik
horké lidové krve Pavel Křížkovský, odsouzený na konec
duchovní vrchností proti své vůli výhradně k hudbě
církevní. A ve vzpomínce na ně připadá nám, že nejen na
vojenském Špilberku, ale i na biskupském Petrově sídlili
- a ještě dlouho po zhroucení metternichovského
Rakouska - žalářníci svobody a rozvoje.

Když před sto lety Josef Dobrovský dokonal ve
starobrněnském klášteře u Milosrdných bratří, měl v Brně
i na Moravě mnoho druhů, stoupenců, obdivovatelů a
žáků, kteří se cítili bolestně ochuzeni smrtí vědeckého
patriarchy a šlechetného člověka. Nebyla to jenom
osobní družina důvěrných jeho přátel, hrabě Salm, biskup
Stuffler, prelát Napp, benediktin Řehoř Wolný,
translátor Dominik Kinský, jejichž jména se vracejí v kronice
posledních dnů Dobrovského, nýbrž celá škola
moravských osvícenců kupila se kolem něho jako kolem svého

27