z dob stavebního rozkvětu brněnského, přísně temný
kostel při »klášteře králové« na Starém Brně a důstojně
klidný městský farní chrám sv. Jakuba vyprávějí o Brně
gotickém, mezi nímž a přítomností není souvislosti ni
nejskromnější.

O čem přemýšleli, čím se zabývali, na čem se
vzdělávali členové žebravých řádů, dominikáni, františkáni
brněnští, kartuziáni z Králova Pole? V čem byla sláva
a moc premonstrátů zábrdovských, v čem cisteriaček
starobrněnských? Nevíme a nikdy se toho nedozvíme,
tohoto tajemství Brna středověkého. Jenom dvě
kongregace vtiskly na staletí dnešnímu životu v městě svou
pečet: jesuité i augustiniáni, dávno opustivší svá původní
sídla. Oni to byli, kdož dovedli školství, vědu a
literaturu v Brně nerozlučně připnouti ke svým konventům
a udržeti otěže v rukou, dokud jich prudce nevytrhl
politický i myšlenkový liberalismus. Avšak právě jejich
letopisy, které sahají až do našich dnů, prozrazují, kolik
osobní hOřkosti, kolik osudového zklamání, kolik
zrazeného individualismu typických moderních intelektuálů
se bouřilo a reptalo pod kolektivní sutanou řádovou.T
ragickými hrdiny myšlenkového Brna jsou tři velcí
augus
26