Církevní vláda nad dušemi, tak příznačná pro české
i německé Brno od XIV. do XIX. století, neměla nikdy
sídla na Petrově, na pohled tolik symbolickém a přece
nadaném biskupskou, nikterak svrchovanou mocí
teprve stopadesát let. Za to krouží duch staré katolické
kultury v někdejších sídlech řádových, v chrámech
dávno postavených a v konventech namnoze zrušených.
Někde přetvořilo panovačné baroko svou pompesní vůlí
stavební odkaz gotiky jako zcela přehodnotilo její
náboženskou tradici: změnilo k nepoznání kostel
dominikánský na jednom z nejrušnějších a nejlidovějších míst
brněnských; vnutilo svůj výmluvný vzlet vnitřku
svatotomášského chrámu i svůj ukázněný smysl pro pádnou
vážnost proporcí jeho půvabnému průčelí; naplnilo
svatyni u minoritů, střeženou sochami tak důraznými,
fluidem rafinované tmy a smyslného tajemství. A přece 8
právě na křižovatkách tržní a pouliční vřavy - pozve
stará meditativní zbožnost gotická do svého
neočekávaného ústraní. Polo znatelné a v detailech graciosní
fresky v ambitech minoritských, světlé ticho mezi štíhlými
pilíři a pod vzdušným žebrovím křížové chodby kdysi
dominikánské a především obě staré gotické svatyně

25.