HeÍfert (* 1886 v Plánici u Klatov, t po někollkaletém
věznění Němci r. 1945 v Praze). Mladistvé jeho práce hudebně
kritické a propagační byly určovány namnoze osobností Zd.
Nejedlého, z jejíhož dogmatismu a stranictví se postupně
vymaňoval, jak svědčí vzestup k názorové samostatnosti
jeho četných prací o Smetanovi: Smctanovské kapitoly
(1917), B. Smetana (1924), Tvůrčí rozvoj B. Smetany (I,
1924), Pohled na B. Smetanu (19'4), zvláště pak
syntetický a kritický spis Česká moderní hudba (1936). S širokým
rozhledem a s úsudkem vyzrálým k objektivnosti
přistoupil Vl. Helfert poslední dobou k rozsáhlé monografii Leoš
Janáček (od r. 1938).

Hudební historik Helfert, který se zabýval analyticky
na př. ohlasem Božích bojovníků v hudbě, Musikou
Blahoslavovou, soustředil svůj zájem na dva úseky vývojové, na
českou zámeckou hudbu XVIII. stol. a na českou hudební
emigraci; v obou směrech působí přímo objevitelsky, a to
jak látkově, tak analyticko kritickou metodou. V prvním
oboru vydal dvě doplňující se monografie o hudbě českého
baroka: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za
hrab. J. A. z Questenberku (1916) a Hudba na jaroměřic-·
kém zámku, Fr. Míča 1696-1745 (1924). Všestrannému
výkladu hudební emigrace české věnováno jest kromě řady
odborných statí úhelné dílo Helfertovo Jiří Benda.
Příspěvek k problému české hudební emigrace, z něhož posud
vyšly 2 sv. (1. 1929, II. 1934).

754: