jenž jej hluboko uvedl do podstaty moderní hudby. Vyspěv
názorově i vnímavostí, obrátil se však od roma:ltika
Fibicha k národnímu klasikovi B Smetanovi a nalezl v něm
východisko i měřítko české hudby. Postaral se o vydání jeho
skladeb z mládí i prací vokálních; pořídil kritický text
Sabinova libreta k »Prodané nevěstě« (1908); založil Smetanovo
museum. K nejmohutnějším životopisným dílům našeho
písemnictví náleží Bedřich Smetana (1924-1933, posud 4
díly), pro zatím dovedený až do r. 1843. Podivuhodný dar
heuristický a zvláštní schopnost vyložiti nepatrnou
životopisnou jednotlivost jako dokument vývojový se tu pojí se
sytou a důvěrnou malbou kulturního prostředí, ale
umělecká psychologie budoucí tvůrčí osobnosti l:le úplně ztrácí
v kolektivních dějinách doby.

K ocenění novodobého českého umění hudebního přispěl
monografiemi o Fibichovi (1910), Foerstrovi (1910), V.
Novákovi (1915 a 1921), Sukovi (1919) a j. Nedokončeny
zůstaly jeho Všeobecné dějiny hudby (1916-1930).

Vyvrcholením mladistvé práce Nejedlého byla epochální
díla o dějinách českého zpěvu. Předeslav Dějiny
předhusitského zpěvu (1904), sahající k r. 1403, přistoupil Zd.
Nejedlý na širších základech vědných r. 1907' k Dějinám
husitského zpěvu; díla ta obohacují štědře nejen naše dějiny
hudební, ale i literární, náboženské a národnostní, a jsouce
pojata jako obrana husitství a táborství, jsou z
nejkrásnějších výtvorů školy Gollovy.

Dějepisnou praksi Nejedlého doplňují práce, jež zpravidla
na rozborech vůdčích osobností historiografie řeší otázky z
filosofie českých dějin. Tak rozebral osobnost Palackého
(1920), E.Denise (1921) a zvl. Jiráska (1921 a jindy). Svěží
je jeho monografie B. Němcová a Ratibořické údolí (1922,
znovu 1946). Souběžně s velkým spisem o B. Smetanovi
vycházelo od r. 1930 mohutné dílo T. G. Masaryk (posud IV
díly o 5 sv., jež dospěly k »prvním výbojům« ve vědě a
filosofii vl. 80.), široce založené jako dějiny českého
duchovního života od let 70., ale pojaté spíše oslavně a obranně
než kriticky. V apoteose silného individualisty a odpůrce
dějinného materialismu projevil vyznavač Marxův, jenž
pak hned přistoupil k přípravě obdobně rozsáhlého spisu o
Leninovi, další paradox svého neklidného ducha.

Emancipaci od názorů i metod Zd. Nejedlého provedl
jeho samostatný žák, profesor hudební vědy na Masarykově
universitě a soustředitel brněnské hudební vědy Vladimír

753