sionismu a poimpresionismu, Ant. Slavíčkovi, J.
Preislerovi, Jindř. Pruchovi, T. F. Simonovi a j. Hlavním jeho dílem
jsou souhrnné šestidílné Dějiny umění (1922-1936).
Monumentální dílo, které nezapomíná na výklady o esteticko
uměleckých názorech doby, obrážejí cích její myšlenkový
ráz a její životní sloh, vztahuje se na veškeré výtvarné
projevy ducha evropského. Světové stanovisko nikde
nezabránilo Matějčkovi, aby stále přihlížel k českému podílu na
výtvarné tvorbě evropské a aby určil nestranně zákony
domácího vývoje uměleckého. Výtah z díla podávají Dějiny
umění v obrysech (1946-1947).

Českému dějepisu hudebnímu dal vědecký základ Zdeněk
Nejedlý (ll< 1878 v Litomyšli), první profesor hudební vědy
na univ. Karlově a tvůrce sociologie hudební. Po okupaci
Československa Němci odešel do Moskvy, kde byl
profesorem na. universitě a kde horlivě pracoval vědecky i
politicky na novém osvobození Československa. Ve vládě třetí
republiky byl prvním ministrem školství. Za svých
vědeckých začátků sloučil Zd. Nejedlý ve své osobnosti energické
a příkře důsledné trojí mocný vliv: Gollův, Hostinského,
Fibichův. Vědeckou v)'chovou Zd. Nejedlý jest historik
Gollovy školy, vyzbrojený pomůckami kritiky pramenů,
metodami dějepisu srovnávacího a uměním vyhledávati za
zevním děním proudění kulturní. Během doby byl vliv
Gollův zastíněn dodatečným působením Masarykovým, ale
posléze se Zd. Nejedlý přimkl k marxistickému materialismu
historickému a splynul názorově s komunistickými
zásadami sovětské Rusi.

Výrazem lásky k rodnému městu jsou široce založené
Dějiny města Litomyšle a okolí (1903, jen J. díl sahající
do r. 1421), řadící se k nejlepším místním historiím našim;
po letech se vrátil k dějinám svého rodiště se zbystřeným
smyslem pro vývoj kulturní v mistrovské monografii
Litomyšl. Tisíc let života českého města (1934).

Od Hostinského přijal Zd. Nejedlý názor, že krasověda
jest vědou o konkretním umění, požadavek uměleckého
pokroku a konečně i hlavní obrysy dějinného vývoje české
hudby. Jeho krasovědu dílem vydal, dílem rekonstruoval
spisem Oto Hostinského estetika (1921). Ale postoupil nad
formalismus učitelův a zdůraznil v umění proti prvkům
čistě tvarovým živly výrazové, ty totiž, jimiž se vyjadřuje
tvůrčí osobnost, dobová náplň a národní duch.

Zák Hostinského měl otevřenu cestu k Zd. Fibichovi,

752