pochopením socialistických proudů. Nejstarším obdobím
českých dějin se zabývá Vznik českého národa (1946).

Vlastním oborem historického zkoumání profesora
brněnské university Josefa Macůrka («< 1901) jsou polské dějiný
z konce XVI. a XVII. věku, ač podal i příspěvky z dějin
rumunských a maďarských, Dějiny Maďarů a uherského
státu (1934).

Dějepis výtvarných umění rozvíjel se v stálém vzestupu
nastoupeném již před světovou válkou. Po celém státě
organisována byla ochrana uměleckých památek a pokračováno
v jejich soupise i musejním umístění. Vědeckému zkoumání
valně prospělo zřízení stolic a seminářů pro výtvarné dějiny
na všech universitách, takže mohla být zlikvidována
dosavadní závislost na škole vídeňské.

Řadu nových prvku do historie umění, zvl. architektury
přinesl již před světovou válkou Zdeněk Wirth («< 1878). Do
složitých otázek českého stavitelství zasihl podnětnou
monografií Barokní gotika v Čechách (1908) a průkopnickým
přehledem Česká architektura 1800-1920 (1922 s Ant.
Matějčkem). Samostatné spisy věnoval uměleckým
památkám Pelhřimova (1911), Kutné hory (1912) a zvláště
Prahy; zde mezi několika spisy vyniká zvláště Praha v obraze
pěti století (1932).

Za redakce Wirthovy vycházel v 1. 1923-19j1
»Dějepis výtvarného umění v Čechách«, který vyčerpal český
středověk v době pravěké, románské a gotické. Podnět k
němu dal Václav Vilém Štech CI 1885), profesor na
Uměleckoprůmyslové škole, později na Umělecké akademii v Praze.
Svůj zájem soustředil k památkám pražským, jmenovitě
k plastice; zde jest nejvyzrálejší jeho prací průkopnická
monografie Sochaři pražského baroku (1935). Po četných
pracích, svědčících o velkém rozhledu, v nichž zdařile
charakterisoval také J. V. Myslbeka, přistoupil k velkému
dílu syntetickému) Československé malířství a sochařství
nové doby (od r. 1938), které v rámci let 1700-1938 má
zobraziti celý výtvarný vývoj Československa.

Vůdčí postavou historicko uměleckého ruchu jest však
Antonín Matějček ('II 1889); dějepisec, objímající
nejrůznější fáze vývoje a spájející je v skladný organismus,
podává si v něm ruku s kritickým a láskyplným vykladačem
současného proudění uměleckého. Znalecké práce věnoval
tabulovému malířství gotickému u nás. dílu Jos. Mánesa,
grafickému dílu Švabinského, předákům českého
impre
751