politiků, zvl. Balbína, Golla, Gindelyho a Pekaře, pak
Ma.saryka a Beneše.

Ostatní historikové, kteří působili za první republiky na
universitách i v archivech a z nichž někteří nastoupili dráhu
diplomatickou, stáli již pod vlivem Pekařovým a Šustovým,
nebo Kroftovým a V. Novotného. Po Pekařových stopách
převažoval u nich zájem jednak o období protireformační,
jednak o nejstarší dějiny za počátků křesťanství. Obecně
se věnovala pozornost vývoji hospodářskému, jmenovitě
stavu selskému; jen žáci Novotného se v tradicích
gollovských zabírali do dějin náboženské reformace. Světová
válka zbystřila pozornost všech k současným politickým
událostem, ohrožujíc někdy objektivnost jejich úsudku.
Poslední fáze Jednoty bratrské, jmenovitě činnost Budovcovu,
učinil předmětem svého studia Julius GIiicklich (* 1876);
František M[ichálek] Bartoš ('II 1889) psal na podkladě
pramenných studií o Husovi, husitství i kultu svatojánském;
Vlastimil Kybal (* 1880), diplomat z povolání, sdílí s nimi
zájem o českou reformaci, ale vědecky rozbírá i problémy
západoevropské politiky.

Do Selské otázky v husitství (1926) i do nejstarších dějin
českých (Počátky státu českého a polského, 1937) zabral se
Václav Chaloupecký (* 1882), který podal i syntetický obraz
osobnosti a díla Fr. Palackého (1912 ve »Zlatorohu«) a
essay o významu Prahy v národním vývoji a v jeho
dějinách Praga caput regni (1919) ; přispěl též podstatně k
osvětlení dávných i současných dějin Slovenska. Českému
liter. dějepisu slouží antologie nejstarších legend Na
úsvitě křesťanství (1940). Církevní historie v Čechách stala se
předmětem studia Františka lIrubého (1887-1943), který
věnoval příspěvky i k dějinám novokřtěnců na Moravě a
prozkoumal dějiny moravské šlechty od XV. do XVII.
věku; sem náleží hlavní monografie Fr. Hrubého Ladislav
Velen z Žerotína (1930). Ze školy Novotného vyšel Otakar
Odložilík (* 1899), vzdělaný i na školách londýnských. V
čele jeho vědecké činnosti stojí práce o době husitské, o niž
se zasloužil také jako vydavatel. Monografií Karel starší ze
Žerotína (1936) vyvrcholily jeho práce o pobělohorských
exulantech.

Záky Pekařovými a Šustovými již z dob republiky jsou
Zdeněk Kalista a Josef Matoušek (1906-1939), který
podal vynikající práce jak z evropských dějin XVI. stoL, tak
z politického vývoje českého i cizího ve věku XIX. Zdeněk

48 - Arne Nová:k: StrUČJlé dějiny literatury české.

749