Od počátku svého vědeckého působení nezapomínal Jos.

Šusta na praktické poslání učitelské a jeho středoškolské
učebnice náleží k nejcennějším pracím svého druhu; po
Dějinách nového věku (1905), určených vyšším školám
obchodním, následoval dvojdílný Dějepis pro vyšší třídy
středních škol~ od raného středověku do našich dnů (s Jar.
Bidlem, 1912 a 1913 a později). Potřebám zkušebním určil
zpracování universitních čtení Dějepisectví. »Jeho vývoj
v oblasti západní ve středověku a době nové« (1933,2. vyd.
red. K. Stloukalem 1946).

Souhlasně s Pekařem zabírá se Šusta do dějin
hospodářských a peněžnických, které Gollovi a všem českým
dějepiscům starším unikaly, a sleduje jejich odraz v dějích
politických. Na rozdíl od Golla zabýval se Šusta se zálibou
světovou protireformací, odhaduje správně její význam
politicko kulturní i pro nás, opět ve shodě s Pekařovými
studiemi bělohorskými. Ve Vídni i v Římě zesílilo a vědecky
se prohloubilo Šustovo příznačné porozumění dějinám
výtvarným, které jako ieden z prvních u nás včleňuje do
duchovědy. I jest obor Sustova zkoumání nemálo rozsáhlý a
dělí se rovnoměrně na středověk, na raná období věku
nového i na dějiny současné, jejichž pronikání u něho silně
napomáhá živý, ale kriticky nestranný zájem politický,
pozorovatele spíše skepticky opatrného a moudře
starostlivého než citově a vášnivě účastného, který nepodléhá
dobovým heslům a varuje stále před tím, aby analogie z
minulosti byly přenášeny do přítomnosti a jmenovitě aby se
to dálo naopak.

Jako Jos. Šusta prošel badatelskou průpravou ve Vídni a
v Římě také třetí předák historického studia na Karlově
universitě v období pogollovském, Kamil Iúofta (1876-1945).
Narodil se jako syn vynikajícího po1itikaJosefaKrofty 17.7.
1876 v Plzni, kde vystudoval gymnasium. Po filosofických
studiích v Praze a ve Vídni byl členem vídeňského Ústavu
pro rakouský dějezpyt a pobyl tři léta studijně v archivech
římských. V letech 1910-1920 byl profesorem rakouských
dějin na české universitě. Přešed po převratu do služby
diplomatické. působil nejprve u Vatikánu. pak ve Vídni a v
Berlíně, v 1. 1936-1938 byl zahraničním ministrem
Československé republiky. Za německé okupace byl vězněn a
zemřel po návratu z konc. tábora v Terezíně 16. 8. 1945
v Praze.

Vlastním oborem Kroftova důkladného a široce
založe
747