ký historik důmyslnou monografií, vyváženou z téže oblasti
dějin papežství XVI. věku: Pius IV. před pontifikátem a
na počátku pontifikátu (1900). Po ní se obrátil jeho
badatelský zájem hlavně k středověku českému. Po průprav~
ných statích a po studiích kritických přistoupil k
monumentálnímu dílu, osvětlujícímu novými metodami český
středověk na významném rozmezí a značícímu všestranný
pokrok vůči Palackému: Dvě knihy českých dějin) z nichž
první (1917) zobrazuje »Poslední Přemysl ovce a jejich
dědictví«, druhá (1919) »Počátky lucemburské« (do r.1320).
Vedle obou skvělých podobizen Václava II. a krále Jana
ukázal tu Šusta historické své mistrovství důmyslným
výkladem o převratě hospodářských řádů na sklonku XIII.
věku. Dílo, vydané v r. 1926 a 1935 po druhé, přepracoval
Jos.Šusta úplně, rozhojniv je podstatně, a předeslal mu
rozsáhlý výklad o pádu Přemysla II.; z toho vyšel Soumrak
Přemyslovcu a j~ich dědictví (1935) a Král Cizinec (1939).

Na čas byly Sustovy analyticky a kriticky badatelské
práce o českém středověku přerušeny skladbami
syntetického rázu, obracejícími se k dějinám XIX. věku. Tato
rozsáhlá díla, určená spíše vzdělaným laikům než
odborným kruhům, byla připravována jednak autorovou
obsáhlou činností kritickou, jednak krátkou, ale vydatnou
episodou publicistickou. Obsáhlý výbor z článků o zahraniční
politice, otázkách světové války, organisaci vědecké a
universitní, připomínající současný soubor Pekařův z »České
fronty«, vydal s názvem Z dob dávných i blízkých (1924),
kam pojal i některé důležité práce starší, jako kriticky
závažný posudek a odsudek Macharova »Říma« (1908). Pro jeho
pojetí vývoje hospodářsko sociálního svrchovaně poučný je
přehled Dějinných předpokladu moderního imperialismu
(1909). R. 1922 zahájil soustavný obraz vývoje novověké
Evropy od Napoleonova pádu až po válku světovou, který
se mu rozrostl do devíti svazků a do dvou děl: Dějiny
Evropy vl. 1812-1870 (1922 a 1923, 3 sv.) a Světová politika
v letech 1871-1914 (1924-1931, 6 sv.). Pojímaje v
prvním díle do svého podání západ i východ Evropy, v druhém
však rozšiřuje je i na politiku v Asii, Africe a jmenovitě
v Americe. pokusil se tu vystihnouti zápletky diplomatické
a válečné se změnami ústavními na pozadí poměrů
hospodářských a sociálních a zároveň určiti podíl velkých
osobností, se zvláštní virtuositou charakterisovaných, na dění
hromadném, než dozrálo k světové srážce·

746