Synteticky pro školské potřeby, ale s celým uměním
historické kresby a zkratky ve velikých rysech zpracoval
Dějiny československé pro nejvyšší třídy škol středních
(1921).

Josef Pekař, mužný vyznavač jasného positivismu, v
němž nebylo místa pro náboženské prvky myšlenkové,
slučoval dar bezpečné kritičnosti se šťastným nadáním
plastického epika; úsečné a názorné charakteristiky dějinných
postav dařily se mu stejně jako obsažná syntesa celých
period; zcela podivuhodně s prudkým odosobněním dovedl
pronikati do ducha dějinných období navzájem zcela
odchylných a postihovati jejich myšlenkovou a životní
podstatu. S vynikající metodickou výzbrojí ovládal dějiny
právní, hospodářské a společenské, ale ústřední pozornost
věnoval historii státně politické, jsa přesvědčen, že bytnost
národa se ztělesňuje především v jeho státu. Avšak stejně
pronikavé jsou ony partie jeho díla, v nichž se zabývá
myšlenkovou náplní minulých věků. Analytik co
nejsubti1nější, kritický na všecky strany, upravoval v něm vždycky
půdu vypravěči dějů závažných, nesených však podle
individualistické koncepce velkými jednotlivci. Vypravovatel
ten byl nevšedním mistrem slova: jeho sloh živý a
průzračný má pádnost i svěžest a nejednou dosahuje
monumentality až klasické.

Druhý vůdce české vědy historické v přítomnosti, Josef
Šusta (1874-1945), narodil se jako syn
schwarzenberského ředitele panství Josefa 19. února 1874 v Třeboni, kde
vykonal studia gymnasijní. Po universitních studiích
vPraze a ve Vídni, zakončených r. 1897 doktorátem filosofie.
pobýval v archivech a knihovnách italských. I po své
habilitaci na Karlově universitě, kde se stal mimořádným,
později řádným profesorem, zajíždí val do cizinYt Paříže,
Londýna, Berlína a opět do Italie. Světový rozhled se zvláštní
schopností organisační předurčily ho k čelným funkcím ve
světě politickém a vědeckém: byl ministrem školství a
národní osvěty, r. 1939 byl zvolen za presidenta České
akademie věd a umění; byl spoluredaktorem »Českého časopisu
historického«, od r. 1936 řídil encyklo;ledické Dě]iny
lidstva od pravěku k dnešku, kam sim přispíval jmenovitě
skvělými syntetickými úvody o velkých etapách
dějinného vývoje světového. Zemřel 27. května 1945 v Praze.

Po vzorném vydání pramenů k dějinám koncilu
tridentského (1904-1914 ve 4 sv.), vystoupil J os. Šusta jako
čes
745