chodu, a to v ohraničení XVII. věku; první dil jest teplou
malbou panského života za baroka, druhý pak zabývá se
dějinami stavu selského.

V souvislosti s tímto bádáním vznikly studie České
katastry 1654-1789 (1915), vyšetřující berní příčiny útisku
selského stavu v Čechách vládami císařskými a tím
objasňující hospodářský význam Bílé hory. Celou otázku
bělohorskou se stránky politické, hospodářské, kulturní a
národní osvětlil v cyklu skvělých kapitol syntetických Bílá
hora, její příčiny a následky (1921). Energickou obranou
českého baroka, hlavně s hlediska národního cítění a lidové
kultury, byly pronikavé a polemicky založené Tři kapitoly
z boje o sv. Jana Nepomuckého (1921) s hlubokou
psychologií svatojanského kultu.

Období světové války pohnulo Pekaře, aby rozhled
dějepiscův, umění slovesné, výmluvnost vlasteneckou postavil
do služeb publicistických; učinil tak v odvážné
charakteristice Fmntišek Josef J. (1916) a v souboru novinářský.ch
článků z dob nejtěžšího útisku, Z české fronty (1917 a
1919). Diplomatický vznik světové války kreslí na základě
původních pramenů svazek statí Světová válka, »stati o
jejím vzniku a jejích osudech« (1921).

Pětisté výročí Žižkovy smrti povzbudilo Pekaře, aby se
monograficky zabral do dějin táborské revoluce; tak
vzniklo poslední velké dílo Pekařovo o 4 sv., Žižka a jeho doba
(1927-1933). Na pozadí náboženské, společenské a
národní revoluce, jejíž kořeny historik shledává v křesťanském
názoru středověkém, proti koncepci Palackého, zvedá se
Jan Žižka, bezohledný bojovník boží, mstivě trestající
porušovatele zákona Kristova. Pekař sleduje i další etapy
táborské revoluce, od nichž po jeho soudu vedla přímá cesta
k Bílé hoře.

Z kritických úvah Pekařových vynikají skvělá
monografie o Fr. Palackém (1912), rozbor Masarykovy České
filosofie z r. 1912 (v. v.) a vítězné vyvrácení
Bretholzových dohadů o německých prasídlech v Čechách, Objevy
Bretholzovy čili od které doby sedí Němci v naší vlasti
(1922). Do posledního tvůrčího období historikova,
následujícího po »Žižkovi«, náleží rektorská řeč O periodisaci
českých dějin (1932), prohlubující myšlenky spisku Smysl
českých dějin (1929), s pokusem použíti pro
charakteristiku velkých vývojových období názvů a pojmů vžitých ve
výtvarném umění.

744