gickou, kterou proká.zal i v pradch o svém miiovaném
krajanu Blahoslavovi; hrdost na hanácký původ a hanáckou
povahu dodává mu osobitosti.

Z dějin anglické literatury věnoval svůj zájem a
rozsáhlé znalosti, spojené s jemným darem charakterisačním
a vytříbeným smyslem stylistickým vedle W ordsworthe
(1910) především Shelleyovi, Keatsovi, preraffaelistickým
básníkům, Carlylovi a Ruskinovi. Tak učinil ve 2 sv.
vybroušených essayů Básníci, věštci a bojovníci (1915 a 1920,
souhrnně 1942). V jiné řadě, Pod listnatým stromem
(1932), připojil k nim Dickense, Poea, Hardyho a j.
Výsledky téměř celoživotního studia o Shakespearovi uložil do
díla, jímž vrcholí česká literárně historická monografie,
Kniha o Shakespearovi (I. díl »Zivot a prostředí«, 1941; II. d.
»Dílo« dokončil syn Bohdan, historik, 1943).

Z Mathesiovy školy vyšla většina překladatelů z
angličtiny a mladší literárně historičtí badatelé. Nejstarší a
nejvýznamnější z nich je univ. profesor zprvu bratislavský,
pak pražský Otakar Vočadlo (* 1895). Starší jeho práce se
zabývají mluvnicí a hlavně otázkami lexikologickými, ale
pak se obrátil zcela ke krásnému písemnictví, o němž píše
i do »Dodatků Ottova Slovníku naučného«. Zlomkem
prozatím zůstala Anglická literatttra XX. století (1932),
kdežto přehledná a názorná Současná literatura Spojených
států (1934) vyrostla v ucelený a svěží organismus, jenž stojí
názorově uprostřed prací Mathesiových a Chudobových.

Dějiny literatury francouzské. Ani dějiny francouzského
písemnictví, jimiž se od dob Jar. Vrchlického horlivě
zabývali básníci a od dob F. X. Šaldy kritikové, nebyly dlouho
pěstovány vědecky; romanistika na universitě měla ráz
pouze filologický. Filologem byl též romanista brněnský Prokop
Miroslav Haškovec (* 1876 v Bechyni, t 1935 v Brně), žák
Gebauerův a Jarníkův. Svou analysu, opřenou o rozsáhlou
znalost písemnictví západního i slovanského a vyzbrojenou
rozsáhlým aparátem knih opisným, byl by rád ucelil také
proniknutím uměleckým. Hlavním jeho dílem jsou Počátky
novodobého románu francouzského (1917) o
předrenesanční výpravné francouzské próze věku XV. Menší filologické
studie věnoval Rabelaisovi (1907), slovanským drobtům
v starofrancouzské epice (1913) a těžce řešitelné otázce
Byla G. Sand v Čechách? (1925). Drobné jeho stati
shrnuty jsou ve sbírkách Stati literární (1913), V dvojím zrcadle
(1916), Proudy (1921) a Francouzské kapitoly (1931). Zde

740