nástupcem Frank WoUman (* 1888 v Bohušovicích), který
předtím působil na universitě Komenského. Vyšel také ze
srovnávací školy Polívkovy, což osvědčil dvěma
látkoslovnými mytologickými studiemi, o pověsti o »Bílé
paní« (1912 - 1913 v »Národopisném věstníku«) a o
pověstech vampyrských (1921-1925, taIDŽe). Z básnictví
umělého vábí ho především drama a divadlo, kde se opětně
pokusil sám také jako poeta. Ač v monografických
charakteristikách, zaměřených většinou ideologicky, zabýval se
i velkými zjevy polskými, Zeromským a Reymontem
(1926) a Slowackým (1927), soustřeďuje se hlavně k
dramatu a divadlu Slovanů balkánských, opíraje se také o
vydatnou autopsii vytrvalého turisty. Rychle za sebou
následovaly souborné obrazy: Srbochorvatské drama (1924),
Slovinské drama (1925) a Bulharské drama (1928),
založené namnoze na původním bádání, a syntetická
Dramatika slovanského jihu (1930); svůj smysl pro formu
básnickou prokázal monografií Njegošův deseterec (1930,
původně v »Slavii« IX).

Již z těchto prací Wollmanových vysvítá jeho srovnávacl
stanovisko, daleko překonávající počiny Máchalovy a
propracované důsledněji než u Jiřího Horáka; Wollman je
vyložil několikrát metodologicky zvláště r.1936 v polemickém
spise, namířeném proti K. Bittnerovi, K methodologii
srovnávací slovesnosti slovanské. Pojímá literaturu všech
národů slovanských (»mezislovanskou slovesnost«) jako
celek, který se mu jeví částí generálního písemnictví
světového a jest předmětem srovnávacího studia, vztahujícího
se na všecky periody a úseky vývojové. Pojítkem jednoty
není proň spojitost kulturně sociální, nýbrž vnitřní
příbuzenství druhů slovesných a jejich formy, látky i genese
(metoda eidografická). Prakticky uskutečnil tuto koncepci
v syntetickém obraze celistvého literárního vývoje
slovanského Slovesnost Slovanů (1928), do níž průkopnicky
zařadil i prostonárodní slovesnost lidovou a v níž jeden z
prvních uplatňoval strukturální, tvarové hledisko,
prohlubované později i teoreticky (Věda o slovesnosti) »Slovo a
slovesnost« 1935).

Z Horákových a W ollmanových vrstevníků, vychovaných
Máchalem a Polívkou, působil na universitě ještě Josef Páta
(* 1886 v Litomyšli, popraven r. 1942), nadšený
litomyšlský vlastenec. Věnoval se nejprve bulharské řeéi a
literatuře; sem spadá filologická monogl'afie Zlomek
sofij
734