bil na ně hlavně Jan Jakubec, zčásti i Mil. Hýsek, ale
neméně zasáhl je vliv F. X. Saldy, Arna Nováka, Oto
Fischera a J. Mukařovského.

Z pracovníků těch stojí Janu Jakubcovi jak názorově, tak
metodicky nejb!íže profesor Karlovy university Jan B:ahoslav
Čapek (* 1903 v Třebechovicích p. O.). Potomek starobylé
farářské rodiny evangelicky reformované, zdůrazňoval
stanovisko českého protestantismu nejprve v beletrii a v
elegické meditativní a náboženské lyrice. I hlavní, knihopisně
pozoruhodná, značně rozsáhlá práce Čapkova
Československá literatu'ra toleranční 1781-1861 (1933 ve 2 sv.) tkví
kořeny v půdě konfesijní, ale mimoto čerpá vláhu vydatně
také z Masarykovy »české filosofie« reformační a z
důsledně provedené myšlenky o slovesné a národní jednotě
československé. Hodnotné jsou analytické monografie
Čapkovy Aug. Doležal a jeho Tragoedia (1931) a flaškovské
studie Alegorie Nové Rady a Theriobulie (1937) a Vznik
a funkce Nové Rady (1938). J. B. Čapek jest též kriticky
činný a svůj sklon k etickému hodnocení krásné
literatury osvědčil bystrou mladickou studií H. lbsen a nemoc
Evropy (1928).

Z jeho vrstevníků kombinuje se zdarem germanistické
poznatky hl. o Mladém Německu s pronikavou motivickou
analysou máchovského a májovského písemnictví českého
kritik »Práva lidu« a »Kritického měsíčníku« Karel Polák
(* 1903). Nástupcem Arna Nováka na Masarykově
universitě a pokračovatelem v jeho literárních kompendiích stal se
Antonín Grund (* 1904 v Praze) , monografický badatel o
Erbenovi a první kritický vydavatel jeho spisů, který v knize
Karel Jaromír Erben (1935) podal propracovaný obraz
jeho osobnosti a díla; posléze ho zaujala problematika
českého písemnictví renesančního. Do české hymnologie a
nábožensiré publicistiky reformační se odborně zabral docent
Antonín Škarka (* 1906). V interpretaci vztahů mezi
Březinou, Šaldou a Theerem osvědčil se docent Oldřich Králík
( •. 1907). Výsledky strukturalistického bádání vnáší se
zdarem do literární historie docent Felix Vodička (* 1909), jak
svědčí jeho studie Literární historie, její problémy a úkoly
(ve sbor. »Čtení o jazyce a poesii« 1942); své počáteční
práce věnoval vyšetřování styků mezi českým a
francouzským básnictvím v době Nerudově, Vrchlického a
Březinově. Jiný stoupenec strukturalistické metody Josef Hrabák
(* 1912) analysuje veršovou strukturu poesie staročeské.

732