pro baroko. Ale nejvíce badatelské práce vykonali Joaef
Vašica a Vilém Bitnar.

Josef Vašica (* 1884 ve Štítině ve Slezsku) přednáší jako
řádný profesor staroslověnský překlad Písma sv. a
slovanskou liturgii na teologické fakultě v Praze. Nejprve se
výhradně zabýval studiem biblických textů staročeských a
staroslověnských, odkud vyšla průpravná monografie
Staročeské evangeliáře (1931). Poznání českého baroka
katolického se zavděčil řadou edicí, zvl. děl B. Bridela, kterého
objevil, a r. 1938 shrnul své monografické stati o
písemnictví barokním v knize České literární baroko (1938) ; mezi
analytické stati zvl. pramenné vložil nejednu pronikavou
úvahu syntetickou, razící odvážně a přesvědčivě cestu
novému poznání. Podobné monografické práce podniká se
zdarem Vilém Bitnar (v. v.), kdysi básník, později historik
Katolické moderny; nad jeho knižní monografii o Sig.
Bouškovi vynikají oba soubory informačních statí O
českém baroku slovesném (1932) a Postavy a problémy
českého baroku literárního (1939L

Na rozhraní staršího a nového směru literárně
historického, názorů positivistických a diltheyovského učení o
ústředním významu prožitku v díle básnickém stojí Vlčkův žák Jan
Vojtěch Sedlák (* 1889 v Boskovicích, t 1941 v Praze),
úředník ministerstva národní obrany, zvláště zasloužilý o
vojenské názvosloví. Šíři svého zájmu doložil také knihami
beletrie, jež jsou všecky v podstatě lyrické, ať mají formu
písní, lidopisných povídek na valašském pozadí nebo
románu; volání po návratu k půdě, v nich se s důrazem
opakující, jest spíše ohlasem časových tendencí než opra
vdového prožitku. Starší z jeho literárních studií o novější
slovesnosti české ničím nevybočují z metody Vlčkovy. Ale
programním spiskem metodologickým Literární historie a
literární věda (1929) vytkl si úkol jiný, vJi'udovati poetiku
jako pomocnou vědu pro literární dějepis a najíti smírné
řešení mezi psychologickým a formalistickým pojetím
písemnictví; oba spisy sem hledící, K problémům rytmu
básnického (1929) a O díle básnickém (1935), setkaly se
s prudkým nesouhlasem strukturálních formalistů českých.
Nejpronikavější prací Sedlákovou jest »studie osobnosti
a prožitku«, Betr Bezruč (1931).

Také nejmladší pokolení literárních dějepisců českých
kolísá mezi positivismem svých vysokoškolských učitelů a
novými směry vědními; pokud vystudovalo v Praze,
půso
731