stavách M. A. Voigta, P. J. ~afaříka, Fr. Palackého, J. K.
Tyla, K. J. Erbena, Havlíčka, Němcové, Světlé, Nerudy,
Heyduka, Hálka, Sv. Čecha, J. V. Sládka, J. Vrchlického,
J. Zeyera, T. Novákové, A. Sovy, Ot. Březiny, až dospěl do
stol. Xx. k Ot. Theerovi, V. Dykovi, Čapku-Chodovi a k
Jiřímu Wolkerovi. Ale vracel se v nich, zvláště v dobách
válečných, i do minulosti dávné, z níž se stejnou láskou a
pečlivostí vykreslil Husa, Blahoslava a Komenského.

Některým těmto postavám věnoval samostatné
monografie a pak zkoumal básnickou individualitu ještě podrobněji
a od ní dospíval k rozboru díla a k jeho výstavbě, k studiu
jeho slovníku, řeči a stylu, přinášeje tak plodné podněty
i metodicky. Zde se novější bádání, soustředěné právě na
tyto složky díla, mohou dovolávat některých studií
Novákových jako svých předchůdců. To platí zvláště o jeho
studii Máchova Krkonošská pouť (v LF 1911). Samostatné
monografie věnoval Novák jmenovitě Janu Nerudovi (1910
a 1920), Jos.Dobrovskému (1928), Teréze Novákové (193(»),
V. DJJkovi (1936) a nejšíře se zabral do osobnosti a díla
Sv. Cecha (nedokončeno, I. d. 1921, II. d. 1923). K těmto
literárním monografiím je řaditi i významný essay
průkopnický Praha barokní (1915,2. vyd. 1921,3. vyd. 1938),
znalecky hovořící o duši Prahy a jejím stavitelství.

Všechny tyto essaye i monografie jsou analytickým
doprovodem k několikeré syntese dějin celé české
slovesnosti. Získav si detailní znalosti jednotlivých osob, škol
i směrů, přistoupil již r. 1907 k souhrnnému přehledu
českého písemnictví doby přítomné v Amelangových
»Litteraturen des Ostens«. R. 1910 vyšly Stručné dějiny
literatury české, v nichž J. V. Novák zpracoval dobu starou a
střední a Arne Novák vývoj literatury ve stol. XIX. Byl to
první český pokus zvládnout jediným pohledem,
systematicky utřídit českou literaturu do doby nejnovější a
začlenit ji do celkového vývoje kulturního. R. 1913 vycházejí
po druhé s názvem Přehledné dějiny literatury české od
nejstarších dob po naše dny, r. 1922 po třetí, konečná
jejich úprava, čtvrtá, přepracovaná a doplněná je z let 1936
-1939. S vydáním přibývalo nejen nových autorů a děl,
ale dílo se rozrůstalo i do ostatních oborů literární tvorby.
Dějiny české literatury počínají Arne Novákovi
církevněslovanským obdobím na české půdě, mezi dobu střední a
novou vložil přehled písemnictví lidového, jako význačné
období zařadil a zhodnotil nově dobu protireformačního
ba
724