novin«, kterou povznesl na nebývalou výši, sledoval s
neúnavnou vytrvalostí literární život československý.
Podvakrát zvolen rektorem Masarykovy university v osudových
letech 1938-1939, osvědčil pevný charakter i osobní
statečnost. Ve svém neochvějném mravním postoji k svobodě
ducha, k vědě a k národu zemřel nečekaně 26. listopadu
1939 v nemocnici v Poličce a pochován byl na brněnském
Ústředním hřbitově.

Svůj vztah k oběma složkám vzájemně se doplňujícím,
k literární historii a k literární kritice, formuloval A.
Novák již na počátku své činnosti několika zásadními články
(»Literární historie dnes a zítra«, »Rozhledy« 1901;
»Kritika jako činitel aktivní«, tamtéž 1902), až poznal, že
»spojení kritika a literárního dějepisce je vlastní formou jeho
duševního i slovesného života«. Jestliže v kritice byl jeho
vzorem Bělinskij, Lessing, Šalda, v literární historii
prošel vlivem několika učitelů a směrů, od sociologické metody
Tainovy a Schererova positi vismu až k prožitkové
psychologii Diltheyově a estopsychologismu Hennequinově, které
stále doplňoval poznatky z nejmodernějších literárně
vědných proudů. Poučná po této stránce, ale i velmi
informativní je knížka Kritika literární (1916, II. vyd. 1925) o
metodách a směrech, zásadách i praksi literární kritiky.

Novák kritik (v. v.) doplňovaný literárním vědcem
projevil se řadou essayů, v nichž nakreslil básnické
portréty předních představitelů domácího i cizího
písemnictví. Nejstarší z nich pohybují se na rozhraní literární
vědy a umění výpravného, vyjadřujíce přechod od barvitého
impresionismu k pevné linii klasicky vyzrálého Nováka
pozdního. Vycházeje někdy z díla celého, někdy z některé
jeho složky, vyvolával po způsobu J. Vrchlického nebo
SainteBeuva nebo svého berlínského učitele Schmidta obraz
význačné postavy, zasazoval jej do pečlivě prozkoumaného
prostředí doby a společnosti, ale rámcoval jej i do
kulturních dějin evropských, usiluje čím dále tím více o nalezení
pojítka mezi minulostí a přítomností; leckdy ulpíval na
drobném detailu, ale vždy vyznačovala jej snaha o podání
výrazné a plastické. Tak v knihách »studií a podobizen«:
Mužové a osudy (1914), Myšlenky a spisovatelé (1914), Zvony
domova (1916), Podobizny žen (1918), Krajané a sousedé
(1922, II. vyd. 1930), Nosiči pochodní (1928), Z času za
živa pohřbených (1923), Léta třicátá (1932), Duch a
národ (1936) nově osvěžil a zhodnotil XIX. století v
po
723