tické praksi a měřil jimi svou vlastní politickou činnost. Již
v habilitační práci Stranictví (1912), v níž podrobil
kritice teorie principů, podle nichž se tvoří politické strany,
osvědčil střízlivost úsudku a smysl pro analysu, které jej
vyznačují i v jeho činnosti politické. Historicko-politický
výklad osvobozeneckého zápasu zl. 1914-1918, jakýsi
protějšek Masarykovy »Světové revoluce«, jest Světová válka
a naše revoluce (1927-19A) a výbor jeho státnických
projevů Problémy nové Evropy a zahraniční politika
česlwslovenská (1924). Spisy ty doplňuje řada spisů
příležitostných o problému malých národů, o slovanské politice, o
demokracii a pod., v nichž vychází vždy z analysy sociálních
skutečností, na něž navazuje pak své politicko-filosofické
úvahy. Z universitních přednášek v Chicagu r. 1939 o
problémech demokracie, o její krisi a jejích nových funkcích
vznikla kniha Demokracie dnes a zítra (1946) a zahraniční
projevy a rozhlasové řeči z let 1939-1945 shrnuty byly do
svazku Sest let exilu a druhé světové války (1946),
doplněného několika politickými dokumenty historického
významu.

E s tet i k a poválečné doby pokračovala na dráze Oto
Hostinského, přijímajíc jeho plodný empirismus a
prohlubujíc zásady jeho formalismu v teorii tvarovou a
strukturní. Čeští estetikové údobí popřevratového zasáhli do
problematiky hudební, slovesné i výtvarné; přední z nich
osvětlili novým, jednotícím pohledem celou oblast
divadelní; ale i studium jazykové přijalo od nich četné podněty
a tvorba básnická, jmenovitě lyrická, se cítila značně
posílena nejen jejich sympatií, ale i jejich teoretickými výklady.
V popředí estetiky odborné stojí její akademičtí pěstitelé
Ot. Zich, Jan Mukařovský a Mirko Novák.

Otakar Zich (* 1879 v Městci Králové, t 1934 v
Ouběnicích u Benešova) rozdělil svůj život mezi hudební umění a
vědu; mocné hudební prožitky podporovaly jeho studium
estetické. Průpravou matematik a fysik, habilitoval se r.
1911 pro estetiku na pražské universitě, kam se po
čtyřletém působení v Brně jako profesor estetiky r. 1924 vrátil.
Z krasovědných jeho studií, vztahujících se k hudbě,
nejvýznačnější jest psychologicky založený a experimentálně
opřený rozbor Estetické vnímání hudby (1910) ; z jeho
spisů v oboru poetiky důmyslná analytická práce typologická
O typech básnických (1937) a několik podnětných
příspěvků k české metrice. Krasovědnou činnost Zichovu
vyvrcho
711