v starověku i v novověku zaujímal význačné místo mezi
svými vrstevníky.

Z představitelů filosofie katolické, která pokračovala
v obnově scholastiky a v ožívání myšlenkového odkazu sv.
Tomáše Akvinského, vynikl laik Josef Kratochvil (* 1882),
který vytýká křesťanské filosofii za cíl ověřovati
křesťanské zjevení s jeho základními zásadami osobního Boha, od
světa odloučeného, svobodné vůle lidské, nadpřirozeného
zdroje mravního zákona a nesmrtelnosti duše. Stanovisko
své vyložil hlavně v Úvodu do filosofie (1911 a častěji) a
v řadě rozličných úvah časových i z dějin myšlení řeckého,
scholastického a mystického. Novotomista dominikán
Metoděj Habáň (* 1899) vydal soustavnou Psychologii (1937)
a Ethiku (1944).

Nejvýraznější a nejvlivnější osobností českého
evangelictví po první světové válce byl profesor na Husově
fakultě Josef Lukl Hromádka (~' 1889), který se rozhodně a
uvědoměle postavil proti liberální teologii i proti
nahrazování živé víry sociálně prospěšným humanismem. Vedle
řady spisů náboženských podal i analysy Palackého (1926),
Jana Karafiáta (1925), Masaryka (1930), Masaryka a
Dostojevského (1931).

Značného počtu stoupenců se dostalo positivismu v p s
yc h o log i i, ale tato věda se ani v období poválečném
nerozvila na české půdě k výraznějšímu životu. Proti
příslušníkům mechanického a atomického dušesloví v duchu Fr.
Krejčího jevila se v tomto období reakce u zastáncú
psychologie duchovědné, založené vývojově a geneticky; na
krajním křídle stáli vyznavači psychologie hlubinné,
vyvrcholené psychoanalysou. V nerozsáhlé literatuře
psychologické jeví se vúbec spíše ozvuk vědecké produkce
zahraniční než tvořivá práce púvodní.

Z psychologických pracovníků známějším se stal ballatel
psychotechnický Vilém Forster (1882-1932) a
experimentální pedopsycholog František Šeracký (1891-1942). Nad
oba však vynikl počeštěný Slovinec Mihajlo Rostohar
(ll' 1878), který postoupil od mechanického dušezpytu k
vývojové psychologii duchovědné a osvětlil tu zvláště pojem
psychické struktury, kterou o:llišil od statických pojmů tvaru
a útvaru. Zástupcem tvarové psychologie byl i Ferdinand
Kratina (1885-1944).

. Spíše v literární kritice než v odborném dušesloví bylo
diskutováno o psychologii uměleckého tvoření a práce

708