(1922), Zaklady poznání. »Soustava skladebné filosofie,
kn. I.« (1931) a j.

Zastánci novoidealistické filosofie v Čechách po převratu
byli K. Vorovka a VI. Hoppe. Oba podrobili neúprosné
kritice český positivismus, dospěli s myslitelskou odvahou
v blízkost mystiky a osvobodili čistou filosofii ode všech
zřetelů pragmatických a úmyslů praktických.

Karel Vorovka (* 1879 v Praze, -r 1929 tamže), profesor
filosofie exaktních věd na Karlově universitě, vyšel z
bádání o matematice. Svou filosofii, kterou staví proti
novodobému skepticismu, nazývá gnosí, jak vyložil ve svém
vyznání filosofického idealismu Skepse a gnóse (1921), a
zakládá ji na tvořivé intuici a na mystickém citu; sám
dospívá metafysicky k teistickému panpsychismu a odvážně
pohlíží do tváře božstva, které řídí svět trojí základní
mohutností, pravdou, tvořivostí a vědomím. Z filosofických
učitelů působili na Vorovku z počátku západní myslitelé
Poincaré, Bergson, Einstein a Russell, později vedle
Leibnitze a Kanta zvláště Fechner, Renouvier a Boutroux.

K mystice a jejím důsledkům mravním i náboženským
přivedl filosofii Vladimír Hoppe (* 1882 v Brně, -r 1931
v Praze), profesor filosofie na universitě brněnské. Na jeho
vývoj působil Plotinos s novoplatoniky a Kant, z myslitelů
soudobých Mareš, James, Bergson a Eucken. Jeho díla,
Přirozené a duchovní základy světa a života (1925), Úvod
do intuitivní a kontemplativní filosofie (1928) a
náboženský odkaz Předpoklady duchovní filosofie a náboženské
víry (1935), odpoutávají se od empirické osobnosti a od
světa smyslově daného, aby usilovala o osobnost
transcendentální a o proniknutí k vědomí nadindividuálnímu, citovému,
afektivnímu, slovem iracionálnímu. Rozhodnuv se pro
postup intuitivní a kontemplativní, ocítá se Hoppe jednak
v blízkosti psychologie podvědomého a nevědomého, jednak
na půdě náboženské, kde udomácňuje svou »duchovní
filosofii«, kterou sám jmenuje dogmatickou.

Oběma těmito »poutníky za absolutnem«, Vorovkou a
jmenovitě VI. Hoppem, učinila česká filosofická spekulace
o jedno pokolení opožděně týž krok, který na rozhraní
století udělal filosofický básník, rovněž okřídlený intuicí a
kontemplací, rovněž soustředěný k životu náboženskému,
Oto Březina; jako Březina šíří básnického rozhledu, tak VI.
Hoppe rozsáhlou znalostí filosofického myšlení evropského

707