ským, podřizuje filosofii víře v nadsvětského, nadosobního
Boha a stavěje poznání vědecké níže než zjevení. Za tohoto
závěrečného období, kdy se mu ani Palacký ani Masaryk
nezdáli dosti náboženskými osobnostmi, nepřestával
pronikati jeho silný aktivismus a voluntarismus v energické
podobě pragmatického křesťanství. Názory ty vložil do díla
Západ a východ (1925), ovoce jeho cesty kolem světa
s příkrým odsouzením pasivních a mystických východních
útvarů náboženských ve prospěch křesťanství; do spisu
Moderní věda (1926), noetiky a metodologie hlavně nauk
přírodních; doDějin filosofie (1932 a 1933), psaných s
hlediska aktivistického a dúsledně křesťanského. Filosofickým
odkazem RádIovým je Útěcha z filosofie (1946 posmrtně).
Samostatnou skupinu mezi četnými spisy RádIovými tvoří
publikace o teorii národa a národnosti, navazující místy na
Masarykovu filosofii českých dějin; rozumové rozhodování
pro národ podle určitých programových zásad staví proti
»přírodnímu« a »romantickému« pojetí národnosti, které
nacházel zvláště u Palackého.

Do evangelického prostředí kolem »Křesťanské revue«
řadí se také Jan Blahoslav Kozák (* 1888 v Čáslavi), profesor
filosofie na Karlově universitě. Projevil se pozoruhodně
studiemi noetickými i pracemi z dějin filosofie, ale zájmy
náboženské se silnými zřeteli etickými převážily časem
u něho úplně. Bůh jako vyšší smysl dějin, náboženství jako
základ víry v mravní zákonitost, posléze náboženství jako
nezbytné východisko morálky se stávají sloupy jeho
metafysiky, která staví víru nad vědu a v podstatě se opírá o
osobní zkušenost náboženskou. Po vzoru Masarykově a zcela
v duchu pragmatismu staví projevy mravní a sociální na
přední místo života náboženského, takže v jeho praktickém,
socialisticky zabarveném humanismu ustupuje poměr
člověka k Bohu a věčnosti skoro úplně před společenským
vztahem člověka k člověku. Hlavní práce Kozákovy,
ozřejmující jeho vývoj náboženský a mravní, jsou Essay o
vědě a víře (1924), Ježíš ve víře a skepsi (1929), V boji o
duchovní hodnoty (1930), Masaryk jako ethik a náboženský
myslitel (1931) a j.

Z pragmatismu vyšel také duch opravdu filosofický,
profesor brněnské university Josef Ludvík Fischer (;; 1894
v Praze), ale vypracoval se k vlastní filosofické soustavě,
k filosofii skladebné. Svou noetiku a metafysiku uložil
hlavně v pracích: Filosofie, její podstata a problémy

706