kopník poetismu a pak surrealismu K. Teige trvá na
personální unii poetismu a realismu s revolučně komunistic·
kým názorem světovým, kdežto starší příslušník tohoto
tábora B. Václavek přijímal sociální realismus za pravý
výraz smýšlení důsledně socialistického. K. Teige liší se od
B. Václavka, orientovaného rusky, svým fr,ancouzsky
vzdělanÝm myšlením i vkusem.

Bedřich Václavek (* 1897 v Čáslavicích u Třebíče, -r 1943
v koncentračním táboře v Osvětimi), knihovník v Brně,
pak v Olomouci, prošel odborným studiem srovnávací
literatury, hlavně tradicí lidových. Výtěžky svého zkoumání
písně lidové a zlidovělé i jejích styků s básnictvím umělým
shrnul vedle průkopných antologií České písně kramářské
(1937), Český zpěvník (1940) a edice Sušilových
Moravských národních písní (1941 spolu s Robertem Smetanou)
do bohaté monografie Písemnictví a lidová tradice (1938);
těmito poznatky prohloubil své názory o lidu ve vztahu k
písemnictví, jež skládají podstatnou část jeho sociologie'
umění a kultury, Poesie v rozpacích (1930), prosycené
duchem sociálně revolučním a názory dějinného
materialismu. Kritická prakse Václavkova, která spíše zběžně a
nevýrazně charakterisuje osobnosti, než' by pronikavěji
analysovala jejich díla, vykazuje dva svazky statí
časopiseckého původu: Od umění k tvorbě (1928) a Tvorbou k
realitě (1937); doplňují je schematisující pokus o vývojový
přehled Česká literatura XX. století (1935) a malé
monografie O Fr. Halasovi (1934) a St. K. Neumann (1935).
Svou ideologii literární, sociální i politickou vyložil
Václavek v časopisech a sbornících, které redigoval, »Pásmo«,
»Fronta«, »Re D« a »Index«.

Karel Teige (* 1900 v Praze) náleží, jsa prakticky
výkonný také v malířství a působě organisačně i v architektuře,
jenom částí své rušné a podnětné činnosti literatuře. Vedle
menších monografií o výtvarnících a speciálních úvah o
architektuře vydal zvláště knihy Film (1925), svou zásadní
nauku estetickou Stavba a báseň (1927), dvojí výklad o
poetismu jako umění a praksi života Svět, který se směje
(1928) a Svět, který voní (1930) a propagační dílo
Sovětská kultura (1928). Rychlá schopnost orientace, pružná
pfizpůsobivost cizím naukám, vtipná dovednost výkladu
vyznačují ho stejně jako umělecká všestrannost, smysl pro
poloumění a paumění, chápavá láska k prvku hry v životě
a v civilisaci,

702