dekadenci svých učitelů radostným poválečným vitalismem
a na jejich samoúčelné estétství zásadami pragmatickÝmi.

Miroslav Rutte (* 1889) prošel historickými studiemi a
stal se na sklonku první světové války kulturním
novinářem v »Cestě« a v »Národních listech«, kde r. 1923 pře~
vzal i divadelní kritiku. Dekadentní své začátky Rutte
zavrhl, když do Básní (1927) zahrnul v rozmnožené a
přestavené podobě svou lyrickou žeň zL 1915-1927, Zjasněné oči
(1918), Ohnivá vlna (1922) a Měsíčná noc (1927), trojí
aspekt do smyslového i citového života ohnivého vitalisty,
v němž se vždy znovu budí romantická touha uprostřed
rozkošnického naturismu; dva útlé sešitky lyrických próz
Vězeň (1920) a Batavie (1924) a meditativní knížečka
Clověk a čas (1929) doplňují vlastní kritické dílo Ruttovo. Své
kritické stati o literatuře a divadle vybral do souborů: N
0vý svět (1919), Skrytá tvář (1925), Doba a hlasy (1929),
Mohyly s vavřínem (1939) a j. Tu všude převládá
syntetická podobizna osobnosti nad kritickou analysou díla,
láskyplná interpretace povahy nad hodnocením výkonu,
snaha postihnouti odlišnost nad odvahou zařaditi zjev do
vývoje. Kritickou činnost Ruttovu dokreslují: rozsáhlý
příspěvek do sborníku jím redigovaného Nové evropské
umění a básnictví (1923), kde podal svou koncepci
soudobého písemnictví českého, osobně vroucí monografie o
spisovatelce Anně Lauermannové, Felixu Téverovi, Portrét
z mizejících dob (1935), poučná pro Ruttův poměr k
romantice a měšťanskému prostředí staropražskému, a stejně
vroucí studie Viktor Dyk »Portrét básníka« (1931).

Poválečná kritika česká, považující první světovou válku
za mezník nejen politického, ale zároveň civilisačního
vývoje a obzírající slovesný život český teprve od převratu
státního, ohlásila se nejprve a _nejsilněji Moravanem
Františkem Gotzem; k žákovství Saldovu, které mělo naň
nejsilnější vliv, hlásí se trvale a někdy je uvědoměle stupňuje
až k epigonství. František Gotz (* 1894 v Kojátkách u
Bučovic) působil nejprve jako učitel obecných a měšťanských
škol na Moravě, pak jako úředník zemské šk. rady v Brně.
Tam jako dramatický zpravodaj činně zasahoval do
divadelního života a byl přední osobností skupiny kolem revue
»Host«, háje tu sociální humanismus rozhodně proti
revolučnímu komunismu. R. 1923 přešel do Prahy jako
lektor, pak dramaturg »Národního divadla«, přestal psáti
kritiky divadelní, ale stal se v »Národním osvobození«
refe
698