II otce a z evangelické prostoty adoptovaného syna,
hlavních to postav dila.

Z nejmladších prozaiků dobyl si rázem přízně kritiky
i čtenářstva příbramský rodák Jan Drda (* 1915),
feuil1etonista, romanopisec a dramatik. Od K. Čapka naučil se
nejen lehkosti, přirozenosti a prostotě vypravování,
spojujícího účinně spisovný jazyk s jazykem hovorovým nebo
s jazyky sociálními, nýbrž i shovívavému pohledu na lidské
slabosti a malichernosti. To vyznačuje Drdovy feuilletony
v »Lidových novinách«, které shrnul do knihy Svět viděný
zpomaloučka (1944), i první román Městečko na dlani
(1940), předvádějící v sledu četných scén a osudů,
bezpečně skloubených v celek, hemžení městečka Rukapáně,
řízeného nezapomenutelným starostou Buzkem. V Zivé vodě
(1942) ponořil se do složitého problému chlapce vyvíjejícího
se k plnosti životní a umělecké, využívaje při tom nejen
znalostí chlapecké duše a všeho, co ji formuje, nýbrž i
vědomostí výtvarných, které jinde osvědčil i teoreticky
(stručné monografie o Malíři Karlu Černém ,1943 a Sochaři
Janu Kavanovi 1943). Ale Drda není jen bystrý a
všestranný pozorovatel života a jeho glosátor, je zároveň
básníkem, přesvědčeným, že podstatnou částí života je ,sen
a iluse. Jeho doriquijotiáda Putování Petra Sedmilháře
(1943) s ústřední tragikomickou postavou blázna
zápasícího s utkvělými představami je velkolepá směs
skutečnosti a pohádkotvorné fantasie. - Z několika pokusů
dramatických došla úspěchu jeho svěží lidová hra Hrátky
8 čertem (provoz. 1945).

Z ostatních prozaiků dozrávali za německé okupace někteří
spisovatelé starší, jako Antonín Šrámek (* 1894 v Mor.
Knínicích), který své náměty čerpal buď z rodného Horácka:

Dědina v květu (1942), Píseň a pluh (1943) nebo z krajů
cizích: Nahajka a klas (1936), z okolí černomořského za
ruské revoluce a historická trilogie Dubrovník (1939),
Hořká léta (1940) a Vzpoura (1940), zpracovávající na
kulturně politickém pozadí osudová léta Dubrovníku.

Josef Toman (* 1899 v Praze), plodný dramatik (Černé
slunce, 1924; Žába na prameni, 1938; Vinice 1939) a
zpracovatel rozhlasových pásem (Reka čaruje), ponořil se do
duší zločineckých, lichvářských a zrůdně vášnivých v
románech Vosí hnízdo (1938) a Lidé pod horami (1940) a v
Donu Juanovi (1944) zpřítomnil na kulturně historickém

690