práce. Dráždivě palčivá pohlavnost a překotná dialektika
lásky ovládá jeho knihy povídek i první dějově chudé
romány. Knihami zmužnělého svědomí, odvažujícího mravní i
společenský· dosah jednotlivých vášní, tužeb a činů, jsou
Nohejlovy romány, psané oproštěným a plastickým
jazykem a se stavebnou péčí: naturalistický obraz rodinného
rozpadu a očištění Deset let nerozhoduje (1932) a
kriminalistický příběh zločineckého svědomí Svět nic neví (1934).

Méně výrazné v podání jsou společenské obrazy dvou
typických Pražanů, K. J. Beneše a V. K. Krofty. Knihovník
Karel Josef Beneš (* 1896), horlivý pracovník politický
i kulturní, staví si v románech dějově vět vitých rád složité
úkoly sociální malby a spletité problematiky rodinné, tak
v D:Jbrém člověku (1923), Uloupen) život (193j), Vítězný
oblouk (1937), Kouzelný dům (1939) a Červená pečeť
(1940). Nedostatek plastiky zaviňuje, že se dbalá motivace
činů a důmyslná kombinace dějů míjí někdy zamýšlenými
účiny.

Václav Karel Krofta (* 1896) se pokusil v různých
slovesných druzích, než se rozpřáhl k románové epice,
prostupované však záplavou lyrismu; z jeho čtyř románů jsou
pozoruhodné Podsvětí (1924) a Vyznavači slunce (1924),
umisťující rozpor touhy a skutečnosti i hrůzu postupného
chátrání mladé duše do úřednického prostředí, pohříchu
bez dějové invence a žádoucího soustředění.

Proti K. J. Benešovi a V. K. Kroftovi jest Václav Krška
(* 1900 v Písku), nadšený ochotnický pracovník divadelní,
typickým venkovanem; nechybějí u něho ani prvky blízké
ruralistům. Nejsilnějším tónem v četných Krškových
knihách zůstává okouzlení a rozdychtění smyslně erotické.
V nejzdařilejší své práci, utopickém románě filmovém
Klaris a šedesát věrných (1932), pokusil se svůj naturalistický
názor obroditi hellenským kultem krásného a zdravého
mužství a oprostiti také svůj výraz b:ísnický. .

Též Josef Heyduk (* 1904 v Netušilech u Kutné Hory)
posunul ve svém románě Strach z lásky (19 3) stálou
erotickou žízeň s neodbytně následujícím vystřízlivěním a
zhnušením v popředí skrovného děje, jehož nositelem jest
citově vyprahlý a myšlenkově vychudlý intelektuál,
končící svůj nedružný život jako marná oběť službě davu.
Citlivý psychologický postřeh projevil v povídce Judita (1941)
a ve formálně vytříbeném souboru Bosorka (1945) ,kde se
zahleděl do života s láskou a účastí kreslených lidí
zavrže
679