(1944) uvádí nás opět do osudů dvou selských rodů na
Jičínsku.

Knapovými bližšími neb vzdálenějšími krajany jsou
Zdeněk Rón, Václav Prokůpek a Jan Knob, bližší mrav
oličnému realismu než impresionisticky vznícenému pojetí
venkova, promítajícího duši své krajiny do povahy svých dětí.
Zdeněk Rón (* 1889) přinesl si z krkonošského domova
vedle touhy po půdě a po splynutí s ní také smysl pro
horalův statečný zápas s životem; důvěryplný optimismus
silného přízvuku mravního vyznačuje se spolehlivým,
poněkud střízlivým realismem jeho práce, z nichž Prů,van v
podhoří (1928/29), Radost na světě (1938) a j. rozrostly se
do šíře románové. Václav Prokůpek (* 1902), pochoz1 z
Jičínska, dovedl v prvních románových kronikách Přes věky
(1927), Baba (1928) a j. vedle temné závislosti člověka na
půdě se šlejharovským vciťováním postihnouti symbiosu
zvířete a zemědělce. Skladby Tvá píseň (1936) a zvláště
Zakryto slzami (1937) při věcném proniknutí
hospodářských i společenských poměrů propracovávají se k
citovému i mravnímu oduševnění životních vztahů venkova. O
sociologický obraz Hlučínska pokusil se románem Ztmcená
země (1939). »Vesnická freska« Nebe nad námi (1940)
nepodává kromě běžných typů o rozpadu selství a obrody
v něm hlubšího pohledu do života venkova. Turnovan Jan
Knob (* 1904) upozornil na sebe románovým obrazem
přítomné krise sklářství na českém severovýchodě, Písmo
času (1937) . Román Z plamenů roste (1940) zachycuje
kolektivní budovatelskou práci na severočeské vesnici.

Nad své krajany vynikl rodák z Jičínska, učitel František
Křelina (* U;03 v Podhradí u Jičína) spojením bolestného
lyrismu s přísnou problémovostí i subtilního přírodního zření
s útlým svědomím etickým. Ne nadarmo se dovolává
básnickomravní autority K. Světlé, stavěje však proti řádu
jejího starodávného světa přítomný venkov, nahlodaný
nejen důsledky zprůmyslnění a komercialisace, ale také
městské lžicivilisace, válečným rozvratem, cyničností v
otázkách i v prak si mravu a víry; pro typická dějstva volivá
rád zobrazování symbolické. Teskná krajinomalba lyrika
Křeliny, Půlnoční svítání (1927), Předjitřní tma (1930) a
Plaché světlo (1934), dovedla vyjádřiti nejsubjektivnější
úzkosti a touhy poválečných dorostenců. Svazeček novel
s příznačným názvem Hlas kořenů (1927) a sbírka povídek
Jalovči stráně (1937) se skládá ze zhuštěných prací,
do
673