jením myslivého kritika a sensitivního poety Josef Knap.
V šesti ročnících svého výrazného měsíčníku Seve?' a
východ (1925-1930), vydávaného v Turnově, propagoval
vedle vzorů slovanských zvláště písemnictví severské. Jeho
spolupracovník, literární vědec Jan V. Sedlák (v. n.) zasáhl
do vývoje hnutí hlavně jako redaktor významné sbírky
Hlasy země (od r. 1935). Sedlák s Knapem, Bezručův
obdivovatel s žákem Šrámkovým, postihli správně, že krisi
poválečného venkova prožíval se selským synem stejně
vesnický proletář násilně vytržený z půdy hospodářskými
poměry. Mladší vrstva ruralistických spisovatelů zabývala se
nejen nevraživým napětím vesnice proti městu a
měšťá·kům, ale také nezaměstnaností dělníků na venkově,
komercialisací a naopak i zproletarisováním selského stavu
rozkladnými důsledky pozemkové reformy, porušením starých
mravních řádů na dědině lžicivilisací, pronikající z města
atd. Na rozdíl od většiny výpravné prózy české neseny jsou
povídky a romány českých ruralistů namnoze silnou vlnou
optimistickou. Zápas s půdou líčí se zpravidla jako škola
mravní energie a životní kázně. Věrnost k domovu, k
tradicím předků a k stavovskému poslání provázena jest
někdy duchovostí až náboženskou, která se dopíná touhy po
Bohu a chápe lidský osud pod zorným úhlem věčnosti.

V tomto směru jest česká próza ruralistická idealistickou
reakcí proti materialismu a fatalismu, jinak
převládajícímu.

Cesty českému ruralismu ukázala literární cizina, ač
pi"edáci hnutí zdtlrazňovali se vší rozhodností souvislost
s tradicí domova. Současní francouzští básníci selství
v próze, Auvergnan Henri Pourrat, Švýcar Charles
Ferdinand Ramuz a jmenovitě Jean Giono, u nás horlivě
překládaní, vnesli do epiky venkovské překypující lyrismus
nazírání i slohu, probouzejíce v přírodě i v podvědomí
venkovanů hlasy živlů, ano i dávných božstev, a tak obklopili
tvrdou drsnost realistické skutečnosti romantickou
hudbou tajemství. Došli v tom učelivých následovníků zvláště
na Moravě, kdežto ruralisté severovýchodních Čech
zůstávají v souhlase se svým rodným krajem spíše hloubavými
racionalisty, Fr. V. Kříž jest z těchto samostatných žáků
Pourratových a Gionových nejpozoruhodnější. Proti tomuto
křídlu, jež bylo by lze nazvati animistickým, značí .Jan Čep
mezi epiky českého venkova kraj:1Í vypětí spiritualistické,
zabarvené katolicky a mysticky. Takto česká próza
rura
671