metody impresionistického realismu, když kreslil prostředí svého domova v menších prózách Městečko Raňkov -(1927) a Tuláci a jiní (1928); byl tu spíše protestujícím individualistou než spisovatelem jasného sociálního uvědomění. Toho dorůstal v rom'Ínové trilogii o lidu na Benešovsku, jejž přetváří válka, Železný kruh (1927-1932, skládající se z knih »Samota Křešín«, »Srdce ve vichru« a »Tváří v tvář«). Po romaneskním náběhu s problematikou legionářskou a motivem nezaměstnanosti Modrý vůz (1930) zapředl se do otázek mravnosti poválečné v proletářské společnosti v Praze a na periferii; v Penězích (1931) běží o růst zločinu a možnost smíru, zároveň však i o kletbu peněz; v naléhavě pravdivém románě Chceme žít (1933) o krisi nezaměstnanosti; v naturalistické skladbě Na rozcestí (1934) o postupný rozvrat zanedbaného syna dělnického předměstí, který tragicky trpí nedostatkem lásky rodičovské; v baladě Za hlasem domova (1939) o osud proletářské rodiny za války. Problém, bystře postavený a osvětlený množstvím jemně a zároveň účinně vypozorovaných detailů, není však nikdy dořešen a také nikdy z případu výjimečného pozvednut k výši typické. Studium politických dějin i životních poměrů v Jugoslavii, jímž podezdil svůj pokus o historický román Atentát (1935), nedovedlo utlumiti příkrou podjatost rodáka z Benešova ke katastrofě sarajevské. Pokus zvládnouti historické udá· losti z r. 1938 v románě Třetí větev (1939) zklamal jak pro nedostatek ideového proniknutí. tak pro schematičnost děje i postav. Zato historický román z doby Václava IV. Rytíři a lapkové (1940) přes všechen konvenční historický inventář a malou konkrétnost postav nepostrádá účinů básnických. Rozsáhlé životní zkušenosti v exotickém světě zpr::tcoval intensivním realismem mravoličným a dušezpytným Zdeněk Němečck (<