proniká silně živel sentimentální. Nejpopulárnější z nich
jsou Ad. Zeman a Pavel Fink. Adolf Zeman (* 1882) napsal
trilogie z bojů legionářských: Mrtvá baterie
(1931-193s částmi: »Osvoboditelé«, »Sirotci«, »Proklatci«), Bouře
(od r. 1935, zatím 2 díly) a Tři bitvy (od 1938, zatím 2
díly), k nimž se pojí romány Plukovník Svec (1933) a
Zborov (1936); nad živou reportáž se tyto obrazy ze všech tří
front československého vojska jen zřídka povznášejí.
Někdejší redaktor československého vojska v Sibiři Pavel Fink
(ll< 1891) vychrlil rychle za sebou legionářské a proti
rakouské kroniky z domácího i ruského prostředí bez
dějinného prohloubení, Bílý admirál (1922), Zajetí babylonské
(1924), Osvobozená země (1928) aj.

Širší látkový okruh mají mra voličné válečné romány
Pardubičana Jana Václava Rosůlka (* 1894): vedle vojenských
událostí na jižní frontě líčí s drastickým naturalismem
poměry v etapě i v zadní zemi, které mravním rozvratem ve
vojsku i v občanstvu připravovaly vojenský pád Rakouska.
Dokumentární jsou jeho knihy, chvatně improvisované:

Černožlutý mumraj (1925), Nová země (1927, o bojích o
Slovensko 1919), První (1927), Veteráni republiky (1930)
a j. Poslední dobou soustředil se k vyšším úkolům
uměleckého dušezpytu. Vydal s pseudonymem Vladimír Drnák
životopisné romány výtvarnické: Hlavou proti zdi (1934)
ov. Goghovi, Spanělská rapsodie (1935) o Goyovi a plytký
Stín přes paletu (1940) o P. Gauguinovi a syrově
naturalistický obraz manželského života B. Němcové Manžel
slavné ženy (1938), jimiž se postavil v popředí pěstitelů
oblíbeného románového životopisu. Drnákova freska o
křížové výpravě dětí Děti nás zahanbují (1937) potvrzuje
vzestup ukáznivšího se spisovatele, nadaného značnou
vlohou vyprávěcí.

Střídmý, občas až střízlivý realismus Jos. Kopty,
obracející se především ke zkoumání společenských změn
přivoděných válkou a posunující v po?ředí zájmu proletáře,
našel soustavného a důsledného pěstitele v Karlu Novém (vl.
Karlu Novákovi, * 1890 v Benešově u Prahy). V románové
próze zpracovává od počátku objektivisační formou
základní prožitky svého mládí: život drobných zemědělců,
dělníků i chudých vzdělanců na Konopištsku, proletarisaci
všeho lidu na rodném panství, vábící i zraňující touhy a
představy venkovského hocha. Jsa od přirozenosti povahou
spíše pudovou a smyslovou než spekulativní, užíval nejprve

668