v Papoušku slečny z Gottliebenů (1926), osvědčil se
klasickým vypravěčem v dalším příspěvku k psychologii lži a
záměny osobnósti Hlídač čís. 47 (1926) a zvláště v
dělnické baladě o všudypřítomné smrti a o lásce nad ni
silnější, Adolf čeká na smrt (1933) ; komposičně pozoruhodné
jsou i novela z války Marta, Marie, Helena (1928) a
povahokresebně řízná groteska Několik příběhů ze života
blázna Padrnose (1934). Výpravnou svou jistotu osvědčil
i v knihách pro chlapce, ve veršované burlesce O rytíři
s plnovousem (1928), v povídce Antonín a kouzelník (1930)
a v jinotajných příbězích z holubího života Poštovní holub
č.17 (1939).

Jestliže Koptův vrstevník Medek soustředil všecky své
síly k tomu, aby ukázal, jak se z bojů československých
legií zrodilo hrdinství, směřuje Kopta k psychologickému
i sociologickému výkladu zrodu demokratické lidovosti
z týchž dějinných předpokladů. Má blíže než kdokoli jiný
k duši průměrného člověka z českého lidu našich dnů a
dovede ji vystihnouti integrálně, a to spíše v soustředěné
povídkové formě než v rozsáhlé skladbě románové. Spolehlivý
pozorovatel jasného pohledu a střízlivého názoru netají
sympatie k svým lidovým postavám a nejednou dovozuje
mimoděk, jak pod drsnou skořápkou všedního člověka
z davu jiskří neuvědomělé světlo mravního heroismu.

Jako Kopta probudil se k uvědomělému spisovatelství a
uzrál zvláště pro formu povídky jeho současník František
Knbl{a (* 4. 3. 1894 v Praze), jenž byv zajat na Rusi r. 1915,
stal se na konci války členem čsl. vojska, ač do legií
nevstoupil; za republiky byl ministerským úředníkem a od
r. 1946 je vyslancem v Sofii. Mladičký slavista a
germanista nesl si na vojnu dva sešitky verbalistických veršů
epigonských, ale lyrik skutečného životního posvěcení
se nalezl až v knize návratů Hvězda králů (1925);
probuzené smysly a zmužnělé srdce vyznávají zde touhu po
domově a prožívají v krajinných sceneriích krásu světa
i chválu vlasti. Dramatik Kubka podal jen letopisné
drama ruské vojny Ataman Rinov (1928) a slavnostní
Hru svatováclavskou (1929). Hlavní význam Kubkův
tkví v povídkové próze. Po svazečku. cestopisných
záznamu prudce impresionistických Barvy východu (1923)
následují knihy novel, které metodu novoklasické hutnosti
dějové i sporé osobní charakteristiky aplikují šťastně na
témata exotická a náměty válečné, postřehujíce pod krutou

666