a jak se mění v kolektivum; kterak poměry za bojů i za
sibiřské anabase zároveň s doktrinami socialistickými
rozkládají družnou jednotu a mravní sílu; jak zklamaní
členové roty kdysi vítězné a pak rozleptané přizpůsobují se
po návratu do vlasti buď malosti domova, neb v
němztroskotávají a hynou sociálním rozvratem. Na rozdíl od
Medkova romanticky heroisujícího pojetí popírá střízlivý
realista Kopta hodnotu, ano i možnost individuálního
hrdinství. Má však dobrý smysl pro to, jak se přízemní a skeptičtí
členové roty vždy vzeprou každému pokusu o ujařmení
autoritou neb i kázní myšlenkovou či mravní, pro niž autor,
vitalistický vyznavač pudu a temné lidové vůle, nemá
porozumění. Skladebná síla Koptova, až na dobře prokomponovanou
část střední, není valná a volné řazení výjevů i postav
nesvědčí o předurčení autora k velkým úkolům románovým.
Jediné východisko (1930-1937) se skládá z románů
»Jediné východisko«, »Červená hvězda«, »Chléb a víno« a jest
organisováno kolem problému lži a přetvářky, který po
F. X. Svobodovi právě Kopta odhadl nejpronikavěji v jeho
důsažnosti pro společenský život český. Problematický
hrdina trilogie, který »usiluje prolhat se do životní výplně
dějinné chvíle«, zaplétá se do sociálně třídního převratu
1 do utopické výpravy na sovětskou Rus, ale ztroskotává
a hyne po návratu do domova dříve, než přiznáním k velké
své životní lži dochází očisty; sociálně revoluční
problematika ve svých zápasech se vžilým měšťanským
individualismem jest nejhodnotnější složkou skladby. V třetím
románovém triptychu Koptově Modrý námořník (1936-1937),
skládajícím se z knih »Marnotratná pout«, »Zlatá sopka«
a »Věčný pramen«, přeplněných exotickými vzpomínkami
na asijské dějiště legionářského návratu, zatlačuje
romanesknost dosti povrchního rázu hlubší záměry dušezpytné;
zde se Kopta přiblížil zábavné konvenci pozdních románů
F. V. Krejčího. V románě z Mandžuska Ptáčník Ané (1940)
alegoricky zachytil osud malé země obsazované Japonci a
v působivě vystupňovaném románu Dies iTae (1945)
mravní očistu severočeské vesnice před hrozící pohromou.

Koptova vypravěčská síla tkví však v jeho povídkových
pracích pevné a účelné stavby, tu rámcově promyšlené,
onde baladicky zkrojené. Zde projevil také nejlépe své
jedinečné umění pro:liknouti až k dřeni nesložitých lidových
postav drsné a čestné mužnosti. Ukázav svou povídkovou
vlohu již v cyklické novele Pět hříšníků u Velryby (1925) a

665